Víte co je to dybuk? Ne? Tak to se běžte podívat na další horor z produkční dílny Platinum Dunes. Zvlášť kabalisté by tento horor měli povinně vidět. Hlavně ti, kteří se kabale - židovskému mysticizmu věnují o něco více a dokonce nosí na levém zápěstí uvázanou vlněnou stužku proti negativním silám. Ostatní alespoň v hrubých základech proniknou do tohoto učení, které tak propaguje například Madonna.


Na světe není bezpečno, říká hlavní hrdinka Casey (Odette Yustman) a jestli má pravdu, posuďte sami. Každopádně ona se potkává s temnou duší, která se chce narodit. Dybuk. Před dybukem neuniknete, máte jen dvě cesty: zešílet a dobrovolně odejít ze světa živých nebo zavolat exorcistovi. Ne ledajakému, ale luriánskému Rabbimu Sendakovi (Gary Oldman). Ten má skutečné charisma i když mu film neposkytuje dostatečný prostor, aby se více projevil. Je až příliš dekorativní a tak jsem se víc soustředila na jeho sexy pohled, než na burácející slova pronášená při rituálu vyhánění dybuka. Kolem Casey se začínají dít velmi podivné věci, které se jen cyklicky opakují. Ona je ta, která musí nad dybukem zvítězit a bojuje tak jako člověk, který dělá jeden zoufalý pokus za druhým, jen aby přežil.

Dybuk s konkrétním jménem Barto (Ethan Cutkosky), má docela děsivý image malého chlapečka v kabátku, se zlýma pomněnkově modrýma očima a velikou chutí zabíjet. Proč chce Barto zabíjet a kdo je Barto? Tuto otázku rozkryla Casey a vzápětí pochopila, proč její matka spáchala v ústavu pro choromyslné sebevraždu. Příběh jde až do historie, do doby nacizmu a pokusů doktora Mengeleho, který mrzačil a pohřbíval lidský osud. Pravdu pomáhá Casey rozkrývat její babička Sofi (Jane Alexander), která to vše už zažila a tak může své vnučce pomoci radou. Všimněte si na jejím zápěstí červenou stužku. Ochrání ji?

Sympaticky na mě působila pověrčivá kamarádka hlavní hrdinky Romy (Meagan Good), která Casey věří a vůbec nezpochybňuje její vize do jiného světa. Prostě kamarádka jak má být, která s vámi půjde do jakéhokoliv rizika.

Film má ambice hnát diváka do mrazivých momentů, ale to se nepovedlo. Z hrdla se vám dere zvuk děsu, ale nakonec se jen zasmějete, protože určité obrazy vyzněly spíše vtipně a ohraně. Naopak efekty, které k tomuto žánru patří, nezklamaly. Škoda jen, že jsou prvoplánové a téměř všechny očekávané, žádné překvapení. Ale toho psa s vykroucenou hlavou bych vážně nechtěla venčit...

Nakonec: proč ve filmu nebyla mlha, nevím... horor bez mlhy není pro mě hororem.