Historie hradu
Hrad dal postavit český král, ale též císař Svaté říše římské a německý král – Karel IV. Účelem pro jeho výstavbu bylo vystavit místo, které by sloužilo jako schránka pro uložení korunovačních klenot. To však nebylo jediným účelem tohoto skvostného hradu. Mimo to měl sloužit jak „letní sídlo“ a místo pro rozjímání a modlitby panovníka.
Stavba započala roku 1348 a ukončena byla o devět let později v roce 1357. Tehdy hrad prožíval své zlaté období. Později přišly horší časy. V roce 1420 pobral část pokladů hradu císař Zikmund, aby s nimi zaplatil žold svým vojákům. O dva roky později byl hrad dokonce obléhán husity. Ti využívali k dobytí hradu mimo jiné sudy plné výkalů, aby tím znepříjemnili pobyt obráncům hradu. To jim však bylo málo platné, protože hrad odolal. Přitom dobytí hradu nemusela být až tak složitá věc. Hrad totiž nemá vlastní studnu a je závislý na vodě z cisterny, která se nachází ve studniční věži, která je 81 metrů hluboká. Voda zde přichází tajnou štolou z nedalekého potoka. V dalším stoletím prošel hrad renesanční úpravou. Ta proběhla v letech 1578 až 1597 pod vedením Oldřicha Aostalis de Sala. V roce 1619 byly z hradu vyvezeny korunovační klenoty a tím začal upadat. V roce 1646 jej dokonce vyloupili Švédové. Vrchol úpadku nastal na počátku 18. století, kdy v roce 1705 přešel do soukromých rukou. Jen nemalá část hradu byla udržována a palác dokonce sloužil jako sýpka. V důsledku toho musely být dokonce dvě zdi paláce zbořeny. Od roku 1755 byl pak Karlštejn v majetku Ústavu šlechtičen. Koncem devatenáctého století započaly snahy navrátit hradu původní gotickou podobu. Přestavba byla zahájena v roce 1886 pod vedením Mockera. Úpravy byly vedeny v duchu tzv.purismu a byly dokončeny v roce 1899. Nesetkaly se však s pozitivním ohlasem. Až s postupem času se kritika zmírnila. Od roku 1962 je hrad národní kulturní památkou.
Hradní pověsti
Ve Velké věži na Karlštejně byly po dlouhou dobu přechovávány římské i české korunovační klenoty. Do kaple sv. Kříže, kde nad nimi ve dne v noci bdělo „veškeré vojsko nebeské“ se smělo jen na povolení zemského sněmu. Není divu, že prostý lid viděl v Karlštejnu legendární „třináctou komnatu“ a navymýšlel si o něm bezpočet povídaček.
Feministický omyl na Karlštejně
Kdysi na Karlštejn nemohly ženy – to se traduje dodnes a nejeden laik je sto tomu uvěřit. Však ho v tom utvrzuje i Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Není to pravda, na Karlštejn měly ženy přístup stejně jako na kterýkoli jiný hrad. Zmatek v tom udělal už v 16. století Václav Hájek z Libočan, který ve své kronice zmínil hrad Karlík. Ten stál nedaleko odsud a podle Hájka měl sloužit jako noclehárna pro dámy, které přes den navštěvovaly své druhy na Karlštejně. Pravdu zjistíme při studiu zakládací listiny kapituly, kde se píše: „Tímto listem na věčné časy zapovídáme, aby žádný na věži zámku Karlštejna, na kteréž předpověděná kaple jest ustavena, s ženou spáti nebo ležeti směl.“ Ženy se po hradě pohybovaly volně, přístup jim byl zakázán jen do jednoho patra Velké věže, kde sídlili obránci cenného pokladu.
Česká „čachtická“ paní
Nejhrůznější historka ze všech se zakládá na skutečné události. V 16. století pobývala na hradě Kateřina Bechyňová, manželka purkrabího, která ohavným způsobem zamordovala čtrnáct osob. Sadistická paní nejvíce týrala mladé služebné, avšak jejímu hněvu neunikli ani pacholci a zvířata. Sluha, co přímo nesplnil její rozkazy, byl vhozen bez lana do hladomorny. Kočku, která potrhala krajky, nechala Kateřina stáhnout zaživa. Na její řádění upozornil komorní soud v Praze až Václav Hájek z Libočan, tehdejší karlštejnský děkan. Česká „čachtická“ paní byla odsouzena k umoření hladem, načež nechal její manžel kronikáře vyhostit. „Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy,“ psal tehdy čáslavský rytíř, jistý Václav Halaš. Dva dny po smrti paní Kateřiny zemřel náhle předseda komorního soudu – že by poslední oběť zlotřilé purkraběnky? Zamordované dívky prý na hradu dodnes straší jako Bílé paní.
Slepý hudebník
Jedna z nejznámějších karlštejnských pověstí povídá o slepém hudebníkovi, který – doprovázen na každém kroku věrným psem – hrával v hradě na loutnu. V té době tu byl na návštěvě brunšvický kníže s proradným komorníkem, který se ho na hostině pokusil otrávit. Podal šlechtici číši s otráveným vínem, ten ji ale – nic netuše – předal zpěvákovi. Ať se prý napije, když celý den tak pěkně vyhrával. Když prostý muzikant pozvedl pohár ke rtům, vyskočil mu na klín pes a víno zhltal sám, načež pochopitelně ihned skonal. Slepec svého milého druha naposled pohladil a pravil: „Vzácný pane, to víno bylo otrávené a mělo vám přinést smrt.“ Jaký trest dostal ničemný sluha se už hudebník nedozvěděl. Pár dní nato zemřel žalem po svém psíkovi.
Zajímavosti v okolí hradu
otevřeno od 21. 6. 1999 pod jedním z nejnavštěvovanějších českých hradů - Karlštejnem. Zde naleznete expozici historického průřezu českými dějinami a českou státností, která návštěvníka seznámí populárně naučnou formou se slavnými postavami českých dějin v jejich dobových prostředích. Ve dvou podlažích na téměř 1000m2 Vás přivítá zakladatel Karlštejna král Karel IV. Dále zde spatříš středověké řemeslníky, výjevy z doby husitské, doby Rudolfa II., doby napoleonské, Marie Terezie, Františka Josefa I., české obrozence a v neposlední řadě osobnosti z moderních československých a českých dějin.
- vzniklo v roce 1995 na základě soukromé sbírky betlémů a lidového umění. Je zde vystavena kvalitní kolekce starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba. Tři podlaží barokního domu jsou vybavena historickým nábytkem, obrazy, podmalbami na skle a dřevořezbami. Lákadlem pro děti je několik mechanických betlémů, z nichž většinu si mohou samy spouštět. V nejnižší části domu jsou dvě podlaží barokních sklepení, kde je instalována stálá výstava o dějinách vinařství na Karlštejně. Od poloviny listopadu se muzeem line vůně perníku, protože začíná tradiční výstava perníkových betlémů. Účastní se jí perníkářky z blízkého okolí, ale často i ze vzdálenějších míst.
DŮM HODIN KARLŠTEJN - Ojedinělá procházka časem, zachycující vývoj hodinářského umění od 16.století až do novověku, od renesance po secesi.
Kolekce čítající přes 650 exponátů (v současnosti nejobsáhlejší výstava hodin u nás) představuje hodiny ze všech koutů světa. Nejsilněji jsou zastoupeny evropské "hodinářské" velmoci, kam patří Anglie, Francie, Švýcarsko, Německo a Rakousko - Uhersko. Najdeme zde však v ukázce i hodiny z Číny, Japonska a Ameriky.K vidění jsou časoměrné stroje všech typů a velikostí, od kapesních či náramkových chronometrů, přes budíky, stolní a nástěnné hodiny po tzv. podlahové hodiny a věžní stroje. Spatříte díla významných i bezejmenných hodinářů. Poznáte jednoduché celodřevěné mechanismy, ale i zvonkohry, automaty a nejpřesnější regulátory. Potěší Vás hodiny z venkovské chalupy, z měšťanské domácnosti nebo ze zámku. Najdete zde hodinářskou dílnu s různými stroji, přístroji a pomůckami, které donedávna bývaly nezbytné při výrobě jakéhokoli typu hodin.
Použité zdroje:
Velká cestovní kniha – hrady, zámky, kláštery
Wikipedia.cz
[JG,JJ]
.jpg)
.jpg)
MUZEUM VOSKOVÝCH FIGURÍN ČESKÉ HISTORIE POD HRADEM KARLŠTEJN
.jpg)
.JPG)
