Muž, co přežil čtyři roky na opuštěném ostrově - pravý Robinson Crusoe
Pomalu se propadal do depresí. Trýznila ho divoká zvířata, samota a především strach, že na ostrově stráví zbytek života. Několikrát si přikládal pistoli k hlavě a prst se mu chvěl na spoušti. Nikdy však svůj boj nevzdal a i přes nepřízeň osudu vytrval. Řeč je o Alexandru Selkirkovi, skotském korzárovi, který prožil čtyři roky na opuštěném ostrově a jehož příběh se stal Danielovi Defoe předlouhou pro jeho nejslavnější román Robinson Crusoe.
Alexander Selkirk se narodil ve Skotsku roku 1676 jako sedmý syn ševce. Zákony a klidný život mu nikdy moc neříkaly a tak se není čemu divit, že ho v 19 letech vyhodí z kostela a dříve, než začne soud prchá na moře. Touží po širých mořích, svobodě a především po dobrodružství. Nejdříve se přidává ke korzárským výpravám po jižních mořích. Tito piráti měli povolení od krále, aby přepadávali a olupovali španělské moře u pobřeží Jižní Ameriky. Roku 1703 se vydává na moře pod záštitou dobrodruha Williama Dampiera. Zatímco Dampier byl kapitánem St. Georgie, Selkirk sloužil jako navigátor na galéře Cinque Ports pod kapitánem Thomasem Stradlingem, Dampierovým společníkem.
Netrvá dlouho a Stradlingova vznětlivá povaha zapříčiní hádku s kapitánem Dampierem. Ta nabírá takového rázu, že se lodě rozdělí a Stradling se vydává lovit Španěle na vlastní pěst. Po několika námořních bitvách a zrádných bouřích je galeona natolik poničená, že se Selkirk obává o její potopení. Neoblomný Stradling se rozhodl pokračovat směrem k Pacifiku, kde tušil velkou kořist v podobě bohatých obchodních lodích. Selkirk se ho snaží přesvědčit o možné vzpouře a kurdějích, které již zabily jednoho člena posádky – marně. Nakonec se rozhodne pro záchranu života na nejbližším ostrově. Přemlouvá zbytek posádky, aby šli s ním, ale ty ho označí za zbabělce.
„Prosím, vraťte se!“
V září roku 1704 ho proto nechávají na opuštěném ostrově Más a Sierra (dnes Robinson Crusoe), který leží přes 650 km západně od Chile. Selkirk si svůj čin okamžitě rozmýšlí a volá na vzdalující se člun, aby se pro něj vrátil – marně. Člun přiráží k lodi a ta odplouvá. Selkirk zůstává sám. Počítá s brzkou záchranou a proto má s sebou jen základní potřeby. Nůž, pušku, střelný prach, oblečení, tabák, Bibli a jídlo na jeden den.
I přes svůj smysl pro dobrodružství je Selkirk v podstatě zbabělec. Několik prvních dní zůstává na pláži, pohlcen depresemi a strachem z mořských oblud. Kdyby nenacházel útěchu v bibli, jistě by svůj boj vzdal hned na samém začátku. Do vnitrozemí se zatím neodváží, příliš se bojí neznámých zvuků, které připisuje šelmám. Naštěstí je ostrov bohatý na prameny sladké vody.
Postupem času se zabydlí v jeskyni na pobřeží, ale stále tráví celé dny pozorováním moře v naději, že zahlédne plachtu. Denně rozdělává signální oheň na blízkém kopci a i přes své dřívější rozepře s církví se modlí. Ze dnů se stávají týdny a Selkirk si pomalu začíná uvědomovat, že na ostrově stráví delší dobu, než plánoval. Deprese se prohlubují a několikrát nemá daleko k sebevraždě. Navíc ho trápí potkani, také trosečníci z lodi, kteří ho po nocích okusují a ničí mu oblečení.
Sám s potkany
Časem nalezne tolik potřebnou odvahu a vydává se do vnitrozemí, kde si zbuduje chatrč. K jeho překvapení tu žijí divoké kozy a kočky. Brzy se naučí lákat kočky na kozí maso a zbaví se alespoň potkanů. Kromě koz má k dispozici i divoké tuříny, zelí a čerstvé ovoce, které ho chrání před kurdějemi.
Jak měsíce ubíhají, stává se Selkirk poměrně slušným řemeslníkem, který dovede využít téměř cokoliv. Staví si další chatrč, vyrábí oblečení z kozí kůže a ze železné obruče ze sudu si vyrábí další nůž.
Téměř osudným se mu stane nedostatek střelného prachu, který ho nutí lovit kozy jen za pomoci nože. Jednoho dne, po dlouhém období bez masa konečně spatří kozu. Snaží se být tiše, ale není moc dobrý, jeho oběť ho zaslechne a dá se na útěk. Pronásleduje ji z džungle až k útesům. Je v pasti, už nemá kam zmizet. Zoufale se po ni vrhne, ale část skály se ulomí a oba se zřítí. Celý den zůstává v bezvědomí a když konečně přijde k sobě, zjistí, že mu mrtvé kozí tělo zachránilo život. Opět upadá do depresí a jedinou útěchou je mu Bible.
Postupně se uzavírá do sebe a zapomíná svůj rodný jazyk. Koneckonců, s kým by si povídal, když mu chybí Pátek.
Záchrana?
Z melancholie monotónních dnů ho nakonec vytrhnou dvě lodě kotvící na pobřeží. Okamžitě se k nim rozeběhne, celý nadšený, že opět spatří člověka, jenže místo přivítání ho čekají výstřely a boj o život. Lodě jsou španělské o on je anglický korzár, který se živil jejich potápěním. Utíká do vnitrozemí a z dálky sleduje, jak jediné lodě, které za poslední léta spatřil odplouvají.
Dlouho očekávaná záchrana se objeví až v únoru 1709, po dlouhých čtyřech letech a čtyřech měsících. Shodou okolností ho najde právě loď patřící kapitánu Williamu Dampierovi, pro kterého dříve pracoval. Kapitán lodě Woodges Rogers ho okamžitě prohlásí guvernérem ostrova a on i jeho muži se nechávají několik dní hostit na ostrově, kde jim šťastný Selkirk denně připravuje čerstvé ovoce a poráží několik koz. Jedinou útěchou pro něj je fakt, že loď Cinque Ports se po jeho vysazení opravdu potopila. Zachránila se jen hrstka mužů spolu s kapitánem, kteří ještě teď hnijí ve španělských celách.
„Muž, oblečený v kozích kůžích vypadal divočeji, než jejich původní majitelky. Zapomněl používat svůj jazyk natolik, že mu bylo stěží rozumět. Vypadalo to, že umí vyslovit z každého slova jen půlku,“ napsal později kapitán Rogers.
Po návratu domů a shledání s rodinou, která ho měla za mrtvého, se seznámí s novinářem Richardem Steelem, který o něm napíše slavný článek. Tím se pravděpodobně o pár let později inspiruje Daniel Defoe, při tvorbě svého románu Robinson Crusoe, který vychází roku 1719.
Selkirk se snažil usadit, dokonce si i najde dívku, ale jeho klid netrvá dlouho. Brzy se znovu vrací na moře, tentokrát jako důstojník na královské lodi Weymouth. Znovu přepadá španělské lodě, až se mu stane osudnou žlutá horečka. Umírá a je pohřben do moře u západního pobřeží Afriky.
[Zdeněk Kolbuch, 20.2.2010]
Zajímavost: V roce 2005 nalezl tým japonských, britských a chilských archeologů místo, kde Alexander Selkirk přežíval. Po 13 letech pátrání po ostrově Robinson Crusoe, identifikovali Selkirkův tábor v kopcích za zálivem. Nalezli zvířecí kosti, zbytky ohniště, část navigačního zařízení a jámy, ve kterých kdysi bývaly kůly jeho chýší. „Je to klidné místo, kde šumí nedaleká řeka a zpívají ptáci,“ uvedl vedoucí týmu.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
