Hunger Games – Teenageři bojují o život – recenze

Co paměť všech účastníků filmu sahá, koná se jednou do roka, jako připomínka dávného povstání v zemi Panem událost, označovaná jako Hladové hry. Do hlavního města je z dvanácti okolních krajů přivezeno dvanáct mladých chlapců a dvanáct dívek, kteří se pro pobavení televizních diváků zúčastní turnaje na život a na smrt, z něhož může vzejít pouze jediný vítěz.

Ve filmu podle úspěšného románu Suzanne Collins se ocitáme v nespecifikované budoucnosti, jejíž podoba může na první pohled působit lehce šíleně. Máme tu rychlovlaky, vznášedla, vyspělé počítačové systémy, policisty v komických uniformách, divné lidi a ještě divnější kostýmy. Jako celek to, světe div se, však funguje a působí zajímavě.

Vypisovat všechny detaily a mechanismy tohoto světa by bylo skutečně na dlouho, takže se omezím konstatování, že i divák, který knihu nečetl, je průběžně seznamován s tím, jak a proč se zrovna děje, takže mu nečiní problém se v systému hry a v jejím zákulisí orientovat.

Snímek se soustřeďuje na postavu první dobrovolnice v historii Hladových her, Katniss (Lawrence), která představuje jeden z nejsilnějších kladů celého projektu. Jedná se totiž o postavu, s níž se divák, tedy alespoň ten kolem patnácti let, snadno identifikuje a jíž se prostě nedá nefandit. Je pohledná, inteligentní, rázná, hodná, citlivá a navíc neholduje tabákovým výrobkům – zkrátka ideální vzor.

Co se ostatních postav účastníků hry týče, pak se z velké většiny jedná jen a pouze o lidi do počtu. Divák se sotva zapamatuje jejich jména, v českých titulcích mimo jiné uváděná podle překladu románu a spokojí se s tím, že rozezná pár nápadných typů jako statný černoch nebo zlý, výhružně se šklebící blonďák. Zajímavější postavy nabízí tým, který hlavní hrdinku připravuje na vlastní turnaj. Do role stylisty perfektně sedí Lenny Kravitz, coby lehce cynický trenér se představí Woody Harrelson.

K vlastnímu turnaji se divák dostane zhruba po hodině filmu a jeho provedení je místy skutečně zvláštní a ne zrovna nakloněné milovníkům akce. Zajímavá je sama koncepce tzv. arény, kde se boj odehrává. Ta je pečlivě řízená operátory od počítačů a skýtá desítky možností, jak zabít kohokoliv z účastníků. Nebezpečí nepřichází pouze od protihráčů, ale teoreticky může číhat kdekoliv. Zvláště když nevíte, že rulík zlomocný je jedovatý…

Děj také sleduje prakticky jen Katniss a většina úmrtí jednotlivých hráčů zůstanou divákovu oku ukryta. Nesnáz je místy i s provedením přímých konfrontací mezi hráči, kdy použitá kamera vytváří dost nepřehledný celek a je dost těžké poznat, jak se probíhající souboj vlastně vyvíjí. Přímé boje však nejsou ústředním motivem snímku (na rozdíl od většiny podobných na téma „zabij nebo budeš zabit“) a vzhledem k jejich nízkému výskytu se nejedná o nijak kritický nedostatek.

Pochvalu si zaslouží i celková atmosféra, kterou se povedlo v lesním prostředí, kde se turnaj odehrává, vytvořit. Svým dílem k tomu přispívá i výborný hudební doprovod, za jehož asistencí se osudy hlavní hrdinky sledují více než dobře. Film navíc patrně směřuje především k teenagerům, pro které představuje prakticky ideální zábavu – sympatická hrdinka, trocha akce a samozřejmě velký důraz na city a lásku. V rámci směřování k této věkové kategorii snímek obstojí, osoby starší se musejí připravit na jeho určitá specifika.

Co bylo ale ze strany tvůrců jasný šlápnutím vedle, je celková, zbytečně přepálená délka. Příběh se dal bez problémů shrnout do rovných dvou hodin, všechny důležité pasáže by stejně zůstaly zachovány a scénáristé by si nemuseli pomáhat nastavováním děje zbytečnými klišovitým scénami. Nicméně pokud je vám mezi třinácti a sedmnácti lety, návštěvu kina si zřejmě dobře užijete. Navíc i já, již starší a proto také zahořklý autor těchto řádků musím uznat, že Katniss je prostě skvělá…

[FanMovie 31.3.2012]