Thor - Kladivo, bude bít!

Thor Odinson, syn všeotce Odina se má stát následníkem trůnu. Jenže právě v den korunovace se do Asgardu vloupají Ledoví obři, odvěcí nepřátelé, kteří Odina připravili o oko a až do teď mezi nimi panoval křehký mír. Přes námitky otce se Thor se svými nejbližšími vydává na Jotun, planetu Ledových obrů, kde s pomocí kladiva a blesků začne vysvětlovat, že takhle teda ne. Bohužel své síly dost přecenil a ze šlamastyky je vytáhne až Odin, který následně Thora za svou aroganci zbaví síly a vykáže do vyhnanství. Na Zem.

Pro Marvel je Thor do značné míry vstupem do neprobádaných končin vesmíru. Přestože patří do panteonu supehrdinských filmů, žádný tu vlastně není. Jen bohové. A většina děje se neodehrává na zemi. Další riskantní krok byl ve volbě režiséra. Kenneth Branagh se proslavil především svými adaptacemi Shakespeara a Franknsteina, před kamerou i jako Zlatoslav Lockhart z Harryho Pottera, s natáčením epické fantasy (!) však zatím žádné zkušenosti neměl.

Na výsledku to znát není, spíš naopak. Thor vypadá, jakoby velice schopný a inteligentní filmař dostal na hraní hodně velký rozpočet a předlohu, o které ví, že je ptákovina, ale má k ní úctu. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že někde za plátnem stojí Branagh, na stříbrném podnose nám podává Thora a usmívá se štěstím.

Krásně si hraje se žánry i s diváckým očekáváním. Jsou ve filmu bohové? Fajn, krizové situace budeme především řešit stylem Deus ex machina. Na začátku diváky překvapíme, že kladivo umí nejenom ničit a pak… ale to už bych prozrazoval moc. Jednou z krás Thora je právě odhalování takových hraní si se žánrem a vypravováním.

To ovšem neznamená, že by Thor byl artovou adaptací pro intelektuály. Hned úvod a obří bitky mezi Asgarďany a Ledovými obry jsou příjemně opulentní a následná Thorova invaze potěší především tím, jak moc je titulní postava krvežíznivá a jak si bitku užívá.

Sem také směřuje jediná podstatnější výtka k celému filmu. Akční scény nejsou moc dobře sestříhány ani natočeny. Není to vyložený průšvih, jen se dost špatně orientuje v tom, kdo je kde, co dělá komu a kdo právě přišel o oko. Trpí tím právě především perfektní úvod, který je navíc zadupán do země převodem do 3D, kdy je obraz ještě temnější a například ztráta Odinova oka je naprosto nepostřehnutelná.

3D verze je u Thora, jako vlastně u každého filmu, který se do 3D konvertuje dodatečně, naprosto zbytečné. Hloubka je tak malá, že si nebudete úplně jistí, zda jste si omylem nespletli kino. A co hůř, k 3D je přilepen dabing. Ten sice nebolí tak, jak se to mohlo zdát z traileru, o žádný zázrak ale také nejde. Thor se u nás promítá i v klasické 2D verzi (a v žádné jiné, na 3D v originále bohužel můžete zapomenout). Byl jsem na obou, proto recenze až dnes, a jednoznačně doporučuji titulkovanou. Především proto, že český překlad obsahuje minimálně dvě docela zásadní chyby, kvůli kterým celý film nedává smysl.

Už v úvodu jsou v češtině mýty a legendy zaměněny za historii. Ok, někdo něco přehlédl. Horší je to s Thorovým kladivem. Odin vyhostí Thora, řekne, že jeho kladivo a s ním i jeho moc může vlastnit pouze ten, kdo je ho hoden. V české verzi je řečeno, že moc získá ten, kdo si ho vezme (nebo tak nějak). Působí to sice hnidopišsky, ale v závěru se dějí věci, kvůli kterým je přesná definice Odinova zakletí dost potřebná. Někdo by zasloužil Mjolnirem do žeber.

Bylo by nefér připisovat i tohle na účet Kenneta Branagha. Zlatoslav Lockhart si natočil adaptaci comicsového filmu po svém. Trochu jí přestřelil, místo superhrdinů tu máme rovnou bohy. I Země po něj byla příliš malé sousto, tak se Thor odehrává rovnou na třech světech. Všechno vyvedeno v krásných barvách a zajímavě natočeno. Má své mouchy, v podobě občas až moc volnějšího tempa a nedostatečně využitého finále, přesto jde o jeden z nejpříjemnějších filmů tohoto roku.

[FanMovie 5.7.2011]