Dunkirk - skvělá podívaná bez okolků

Pokud čekáte syrový film zachycující atmosféru bojiště i s emocemi vojáků, jste na správné adrese. Už dlouho nevznikl film, který by se válce přiblížil natolik přesně a vyobrazil by ji tak detailně, jako byste se na dvě hodiny skutečně objevili na plážích Francie. Jako byste navlékli britskou uniformu a hledali úkryt před německými letadly. Jako virtuální realita, v níž se objevíte za kniplem spitfiru a v zuřivých leteckých soubojích sestřelujete skopčáky. To všechno je Dunkirk.

Za režií stojí Christopher Nolan, velikán světové kinematografie, jehož filmy mají všechny do jednoho červené hodnocení (to nejlepší) na ČSFD. Muž, který oslnil takovými snímky jako Temný rytíř, Počátek nebo Interstellar. Nolan je pověstný tím, že jeho filmy mají grandiózní atmosféru, skvělý soundtrack, na němž často spolupracuje Hans Zimmer. Z jeho filmů je cítit výrazný patos a ne jinak je tomu u Dunkirku. Do hlavních rolí zde byli obsazeni také světoznámá herecká esa, zejména musíme zmínit Toma Hardyho, který zde stejně jako v Batmanovi svou masku příliš nesundává (je totiž pilotem spitfiru) a nebo Cillian Murphy, jehož role vás zde možná trochu zklame. Chtěl by více prostoru a více kladnou roli. Stopáž filmu je 106 min, což je tak akorát. Není prostor pro to, abyste se dostali do fáze, kdy vás film začne nudit.

Film neobsahuje romantickou složku, jako to bývá běžné u válečných filmů poslední doby. Erotické ani srdceryvné scény zde nečekejte. Film není dějově složitý, příběh může na někoho působit plytce a můžeme filmu vyčítat, že zde nejsou dějové zvraty a kotrmelce. Že zde chybí větší množství postav. Ale film je o něčem jiném. Zachycuje atmosféru. Přenese vás z roku 2017 do roku 1940. Přenese vás z moderní Evropy do Evropy rozvrácené válkou a šrapnely se na vás valí ze všech stran. Film je natočen ve třech dějových linkách. Jsou logicky rozděleny na moře, molo a vzduch. Tyto dějové linky prolínají a jejich aktéři se v průběhu filmu různě potkávají.

Není asi třeba detailně opakovat, o co u Dunkirku v roce 1940 šlo - zjednodušeně můžeme říct, že britský expediční sbor, který byl vyslán do Francie na podporu její armády, byl zahnán do kouta, byl zahnán až k plážím u Lamanšského průlivu a v pasti se ocitly statisíce vojáků a tisíce kusů techniky. Na plážích stojí v útvarech vzorně seřazeni vojáci čekající na nalodění směr domů. Na plážích stojí stovky osobních i nákladních automobilů. Nikdo si neví rady, protože Němci je mají už na dostřel a navíc ze vzduchu mohutně útočí na vše, co se hýbe. Situaci komplikuje také fakt, že voda je na plážích mělká a větší pravidlo nemá šanci přistát. Pokud bude zničeno molo (a jako že bude), které slouží k naloďování na plavidla, bude situace kritická. Vojáci si naštěstí pomohou improvizací a nakonec se jim podaří situaci dostat pod kontrolu. Kdo ale pomohl nejvíce, to byly civilní rybářské a rekreační plavidla, která připlula až k plážím a v mohutných vlnách nabírala britské vojáky. Techniku se sice zachránit nepodařilo, ale evakuací Dunkirku bylo zachráněno několik desítek tisíc vojáků před zajetím či smrtí.

[MJ 27. 8. 2017]