Bez kalhot (Magic Mike) – Channing Tatum se svléká – recenze

Nový snímek Stevena Soderbergha se odehrává v prostředí pánské striptýzové show. Částečně ho produkoval Channing Tatum, který nejenže v něm hraje, ale navíc býval, předtím než započala jeho herecká kariéra, právě striptérem, a nápad na vznik filmu přišel prvotně z jeho hlavy.

Mike (Tatum) pracuje přes den jako obyčejný pokrývač a v noci se stává vlhkým snem a symbolem touhy všech slečen a dam, které navštíví noční podnik, ve kterém se věnuje profesionálnímu striptýzu. Pak se setká s mladým a nezkušeným Adamem (Alex Pettyfer), kterého zasvětí do praktik tohoto povolání a seznámí ho s ostatními kolegy, včetně bývalého striptéra a současného majitele klubu Dallase (Matthew McConaughey).

Zprvu by se mohlo zdát, že tento film je určen především fanynkám Channinga Tatuma (jehož nahého zadku se dočkáte už v druhé minutě filmu), dále ženám všeho druhu a v neposlední řadě každému dalšímu, kdo se s gustem podívá na svalnaté a dobře rostlé muže, jak se eroticky svíjejí, kroutí boky a strhávají si trika v záři reflektorů. Skutečnost je ale taková, že výsledek zaujal i mé čistě heterosexuální já, přestože do skupiny cílových diváků spadají právě ženy a dívky, které ten Tatumův zadek možná i zajímá.

Je důležité zmínit, že film natočil Steven Soderbergh, a že na filmu je to vidět. Stejně jako v jeho předchozích filmech (naposledy Zkrat, kde si také ve vedlejší roli zahrál Tatum), i zde se hojně vyskytují zajímavé experimenty s kamerou, barevné filtry, apod. Navíc je ale Bez kalhot dalším exemplářem Soderberghovy řady filmů, které balancují na hranici spotřební filmově-komerční zábavy a něčím víc, něčím s poselstvím, zamyšlením a filozofií. Nečekejte ale sociální sondu do životů striptérů, tento film je v první řadě zábava a hlubší myšlenky hrají až několikáté housle v řadě.

Ta zábava spočívá v tom, že svlékací scény jsou natočeny svižně a atraktivně. Je jich hodně, přičemž jednotlivé motivy jako pohyby nebo kostýmy se ale nijak zvlášť neopakují. Kamera nelpí jen na tělech herců, podstatná část záběrů se věnuje například i nadrženým vřískajícím divačkám, které se můžou přetrhnout o to, aby narvaly účinkujícím za tanga co nejvíc bankovek (to vše ale v rámci mládeži přístupného filmu). Zábavná je i atmosféra v zákulisí, jiskření mezi postavami (všichni zúčastnění se zřejmě královsky bavili) a svižné, napůl improvizované dialogy. Film ale není komedie. Neobsahuje mnoho gagů a ani nevytváří typicky komediální situace. Většina pasáží, které k tomu směřují, vyplyne nakonec v něco roztomile bizarního, jak je tomu např. u scény s výletem všech zaměstnanců klubu (plus pár známých) na malý ostrůvek v moři, kde se všichni celý den opalují a pijí pivo.

Film mnohem více směřuje k dramatu, paradoxně ve vykreslení realistických dramatických osudů hrdinů (jeden se pod vlivem peněz dostává ke vlivu drog a druhý zas přemítá nad tím, že jako striptéra ho nečeká moc slibná budoucnost a uvažuje o změně) film ale selhává. Tím se poprvé dostáváme k negativům, a tím hlavním je nedostatečná příběhová linie, pozůstávající pouze z vývoje charakterů jejích hrdinů, oživeného náhodně sestříhanými striptérskými výstupy. S tím samozřejmě souvisí i předvídatelnost děje. Další výtkou je zmíněná žánrová neujasněnost, jako by se film nedokázal rozhodnout, jestli chce bavit, nebo seriózně poukazovat na negativa striptérské činnosti. Dále není zcela jasné, kdo je z dvojice Mike a Adam hlavním hrdinou a některá fakta vyplývající z toho, že postavě Adama je devatenáct let, jsou také trochu přitažené za vlasy.

Naopak pochválit je třeba některé herecké výkony. Například Tatumovi jde svlékání pořád přeci jen o něco lépe než dramatické seriózní výstupy, ovšem velkým překvapením je Matthew McConaughey, jehož extravagantní bohém a striptýzový veterán vám vytře zrak.

Bez kalhot je nakonec jen lehce nadprůměrným snímkem, kterému chybí lepší scénář a žánrová zakotvenost. Mnohem lepší alternativou, také z prostředí pánského striptýzu, tak stále zůstává britská komedie Do naha!. Její hrdinové nejsou sice tak atraktivní, ale výsledek je sympatičtější, opravdovější, humornější a i s lépe podaným sociálním komentářem.

[FanMovie 29. 7. 2012]