Pan Nikdo / Mr. Nobody

Kanadsko-německo-belgicko-francouzský film z roku 2009. Režíroval jej Jaco van Dormael, pro Čechy ne příliš známá osobnost. Herců, kteří ztvárnili hlavní role, je zde několik (tyto herce také uvidíte asi poprvé) a hned si vysvětlíme proč.

Snímek popírá veškeré axiomy filmového průmyslu a prolíná mnoho žánrů (scifi, psycho, romantický, drama, fantasy). Samotný děj je velmi složitý. Na první pohled je téměř nemožné odlišit co je sen, co představa a co skutečnost. Po konci snímku budete ještě zmatenější.

Příběh je založen na faktu, že v roce 2092 už nikdo neumírá na stáří. Ale na kolonizovaném Marsu se objeví téměř 120letý stařec, který si zpočátku na nic nepamatuje a neví, kdo je. Začíná vyprávět svůj příběh a když má dojít na nějaké rozcestí (např. jestli bude bydlet po rozvodu s otcem nebo matkou), tak se jakoby rozdvojí. A tím vzniká nový příběh. Od této chvíle máme dva paralelní příběhy.

Celé se to točí okolo jeho 3 dívek, s nimiž trávil jednotlivé životy. Každý život vypadá úplně jinak, ale ani v jednom není šťastný. Vše, co udělá, je špatně. Chvílemi to vypadá, že si autor vypůjčil koncepci filmu Butterfly effect, protože i tento filosofický problém je zde detailně rozebrán a má za následek klíčovou změnu situace (např., protože Brazilec nechodil do práce, ale vařil si vajíčka, vypouštěl pomocí digestoře do vzduchu horký vzduch, který měl za následek vyvolání deště v Kanadě a ten déšť hlavnímu hrdinovi rozpil inkoust, na němž měl napsán jediný kontakt na svou milou).

Dějů je zde spousta a každý z nich má ještě své časové roviny. Film se zabývá filosofickými problémy časoprostoru. Co bylo před velkým třeskem? Rozpíná se vesmír stále? Co se stane, až se přestane rozpínat? Mr. Nobody je o lidské přirozenosti, o každodenních touhách a o tom, jak se každý chce cítit šťastný. Film je také o neuvěřitelných náhodách, o síle rozhodování a o vizích do budoucnosti.

Mr. Nobody trvá dlouhých 133 minut a občas je velmi rozvláčný (nejvíc v romantických scénách, které nikoho nezajímají). Pokud by se mu půlhodinka ubrala, byl by pro diváka mnohem zajímavější. Do konce se dodíváte jen kvůli tomu, abyste přišli na kloub těm záhadným věcem a ne proto, že by vás Jaco van Dormael přikoval k obrazovce a vy s otevřenými ústy hltali jeho představení.

Závěr: Perfektní nápad, obstojné zpracování.

Hodnocení w4m: 65% 

[MJ 12.7.2010]