Současnost českého filmu

Už jsme si tak nějak za posledních 20 let mohli zvyknout, že drtivá většina filmů přicházejících do kin jsou americké produkce. Občas narazíme i na snímky evropské provenience, zejména britské, francouzské či španělské. Jak to ale vypadá s českou kinematografií? Točí se ještě vůbec kvalitní české filmy a máme schopné režiséry, kteří mohou produkovat opravdu kvalitní kusy, jež obstojí ve světové konkurenci?

Je pravda, že český film dosáhl pravděpodobně vrcholu někdy v 60. až 70. letech, kdy hovoříme o době sice normalizační, ale v éře filmu jsou na výsluní jména jako Menšík, Sovák, Hrušínský, Kopecký a vzniká spousta komedií, válečných filmů, detektivek i pohádek. Jen málokdo nezná Jáchyme, hoď ho do stroje anebo Zítra vstanu a opařím se čajem. Vznikl také nejeden film, který se sice v době natočení nemohl promítat, ovšem po roce 1989, kdy byly vytaženy tyto kousky z trezoru, diváci zjistili, že se jednalo o skutečně pozoruhodné filmy. Mezi tyto trezorové kousky můžeme zařadit například Spalovače Mrtvol anebo Ucho.

Jak si vede český film dnes? S komercionalizací filmového umění a s příchodem obrovské hollywoodské konkurence se nedokázala česká kinematografie adekvátně poprat. Čeští tvůrci se vydali cestou kvantity namísto kvality. Laciné nicneříkající komedie, seriály řešící sex a vztahy a jednou za rok relativně kvalitní film, který je odeslán na mezinárodní přehlídky. Jan Svěrák a Jan Hřebejk patří mezi přední české režiséry, kteří i v dnešní době dokážou natočit film světových kvalit oplývající nejen dobrou kamerou a střihem, ale také hlubokým příběhem a dobrými hereckými výkony. Mezi to nejlepší, co po revoluci vzniklo, určitě musíme řadit Obecnou školu, Tmavomodrý svět, Kolju, Pelíšky, Tmavomodrý svět, Musíme si pomáhat anebo Kawasakiho růži. Na opačné straně spektra, tedy ten největší vyprodukovaný odpad, se nachází řada snímků od Víta Olmera - Playgirls anebo Waterloo po česku. Dále také komedie Jak ukrást Dagmaru anebo několik dílů Kameňáku.

Každým rokem se u nás natočí nějakých 30 až 40 filmů, z toho za zmínku stojí zpravidla tak pět. Ostatní jsou bláznivé nebo rodinné komedie či neúspěšné pokusy o horor a thriller. Za posledních několik let patří mezi špičku určitě Protektor, 3 sezóny v pekle, již zmíněná Kawasakiho růže, Habermannův mlýn, Lidice, Alois Nebel, Konfident anebo Ve stínu. Typické české filmy poslední doby charakterizují potom průměrné anebo podprůměrné snímky jako Líbáš jako ďábel, Můj vysvlečenej deník, Westernstory, Ulovit miliardáře a Operace Dunaj. Posledním parádním úletem jsou potom Troškovy Babovřesky. Ale tak nějak jsme si už zvykli, že od tohoto sympatického usměvavého pána nemůžeme za posledních deset let čekat nic, co by stálo za zhlédnutí.

Je jasné, že v českých podmínkách nemůže vzniknout ročně 40 kvalitních filmů. Možná by proto stálo za zamyšlení, zda-li by nebylo lepší natočit pouze 10 snímků, zato však zcela odlišné kvalitativní úrovně. Tento nápad asi nebude ale příliš schůdný, protože paradoxně filmy typu Babovřesky dokážou vydělat nejvíc peněz.

[MJ 12. 7. 2013]