Trh a ekologie – jdou vůbec k sobě?

Moderní vývoj průmyslu je prostě nepostradatelný. Mimo prospěchu však obnáší i mnoho problémů. Pryč jsou doby, kdy bylo běžné, aby naše továrny vypouštěly odpad do řek. Stále tu ale s námi zůstali významní znečisťovatelé. Tepelné elektrárny, rafinerie ropy, závody metalurgie a závody chemického průmyslu. Jaký by měl být vztah průmyslu a ekologie? Je možné, aby byly tyto dvě složky v rovnováze, nebo si musíme vybrat jen jedno?

Ekologie je v evropských úřadech v nynější době tématem číslo jedna. Zbytek světa si zatím ještě výrazné starosti nedělá. Investiční trh se výrazně podobá módním vlnám oděvního průmyslu. Aktuální móda se obrací čelem k ekologickým investicím. Již před několika lety vhodila Evropská unie do sázky svou mezinárodní konkurenceschopnost. To vše ve prospěch životního prostředí. Unie šla do takových konců, až nebyly automobilky schopné naplňovat přikázané emisní limity a začaly hledat kdejaké skulinky. Tím vznikla například celosvětová aféra Dieselgate. Ta se dotkla i mnoha majitelů aut v Česku.

Snaha o ochranu životního prostředí je nezpochybnitelně ocenitelná. Občas se však i tato snaha může dostat do extrémů. Největší hybnou sílu na trhu mají investoři. Ekologičtí aktivisté (a především dnes známá Greta Thurnberg) se snaží extravagantním způsobem na tyto problémy upozornit a změnit myšlení koncových spotřebitelů. Pokud spotřebitelé nebudou kupovat neekologické produkty, přestanou korporace vydělávat. A pokud to nevydělává, dají investoři své ruce a peníze pryč. Tím postupně tyto věci vymizí.

Nezpochybnitelný význam má však i státní politika. Stát určuje pravidla a způsoby, jakými se trh musí řídit. Pokud někdo znečisťuje přírodu, stát ho donutí, aby se daný subjekt postaral o nahrazení nákladů na vyčištění. Opačným příkladem jsou dotace a podpora pro ekologické činnosti, co jsou jinak normálně ztrátové.

Němci se vzdali svých jaderných elektráren. Za jejich ponechání býváme často káráni od našich sousedů. Tento druh elektrárny vytvoří obrovské množství energie jen za cenu relativně malého objemu vyhořelého paliva. Po jeho dalším uplatnění se již důsledně pátrá. Přestože i tyto elektrárny nejsou bez dopadu, tak neemitují žádné skleníkové plyny. A pokud se nepostaví v oblastech s častým výskytem seizmických aktivit nebo se nedarují do rukou totalitních režimů, jsou vesměs bezpečné.

I solární energie není bez problémů. Například výroba solárního panelu vytváří určitou “uhlíkovou stopu“. Ten pak průměrně slouží asi 15 let. Co pak ale s ním? Bez technologického pokroku není možné je hromadně recyklovat. Tlak společnosti a marketingu Tesly vlastněné Elonem Muskem udávají směr investicí do elektromobilů. Přehlédněme chybějící infrastrukturu nabíjecí sítě. Jsou opravdu elektromobily ekologické? Již při přenosu energie z elektráren jsou výrazné ztráty. Náklady na takovýto automobilismus by určili jen hrstku bohatých, kteří by si směli dovolit cestovat elektro auty dennodenně.

Neexistuje žádné jednoznačné řešení jak spasit přírodu. I přesto že takové proslovy lidi horlivě poslouchají a vyznávají. Planetu nezachráníme revolucí. Člověk se stejně jako jeho okolí vyvíjí a tak bude třeba trocha času. Postupná změna jednání, myšlení a investicí udá směr a částečné řešení samo. Zatím jsme však na počátku dlouhé cesty.

[ZD 5. 3. 2020]