Bitva u Vídně aneb Stopka mohamedánům
![](http://www.web4men.eu/UserFiles/Image/big/a(262).JPG)
Islám byl nepřátelský vůči ostatním náboženstvím odjakživa. Nebylo období, kdy by se mohamedáni nesnažili dobývat území bezvěrců, neexistoval delší časový úsek, kdy by nebyl veden z jejich strany džihád. Od svého vzniku v roce 622 islám expandoval a válcoval národy okolo sebe. Středověk byl náboženských válek plný a začátek novověku pokračoval v této tendenci.
Jednou z nejklíčovějších bitev novověku, jednou z nejhlavnějších bitev proti mohamedánům, jednou z nejdůležitějších bitev pro Evropu byla bitva u Vídně roku 1683. Pozor, abychom čtenářům nevnesli do dějin zmatek, musíme je upozornit, že roku 1529 proběhla ještě jedna bitva u Vídně a také se týkala obrany Evropy před islámským nebezpečím. Tehdy Vídeň obléhal samotný Sulejman. No ale zpátky k bitvě z roku 1683. Velkovezír Osmanské říše - generál Kara Mustafa Paša byl rozhodnut dobýt Evropu. Postupoval přes Balkán směrem na Uhry, kde dobyl dnešní Budapešť a následně se jeho vojska dostala až na Moravu. Habsburská říše se tehdy zmítala ve zmatcích, a to jednak z touhy Maďarů po zrovnoprávnění a dále ještě nebyla země zcela zpamatována z třicetileté války a následných změnách. Francouzští, Španělští i Britští panovníci si tehdy neuvědomovali důležitost Habsburské monarchie, jakožto hlavního štítu proti Osmanům. Na území Rakouska se sváděly ty nejtěžší bitvy o zachování křesťanské Evropy. Ze západu ne vždy přišla ta správná podpora. Nyní se situace opakovala. Pokud by padlo Rakouské mocnářství, měl by Kara Mustafa volnou ruku v oblasti západní Evropy a bylo by velmi, velmi těžké ho zastavit.
![](http://www.web4men.eu/UserFiles/Image/big/d(33).jpg)
14. července 1683 dorazila Osmanská vojska k branám Vídně. Turci s sebou přitáhli také oddíly Michala I. Apafi, který zverboval v Uhrách armádu povstalců a dále stálo na straně útočníků Moldavské vévodství. K tomu je třeba přičíst problémy v Uhrách, kde zaměstnával vojska Rakouské armády dalším povstáním. A za této situace, kdy Vídeň byla prakticky téměř bez spojenců (ty papírové nepočítáme), přitáhlo k tomuto městu celkem na 200 000 mužů se 130 děly a 20 těžkými kanóny. Vídeňská posádka čítala na 15 000 mužů plus asi 5 000 dobrovolníků a byla vybavena také několika stovkami převážně lehkých děl. Vídeň byla obklíčena. Nebylo možno dostat se ven ani dovnitř. Kdo neutekl, už neuteče. Toto obléhání, které mělo obránce zcela vyhladovět a zdecimovat různými infekčními nemocemi, trvalo přes dva měsíce. Vídeňané měli málo možností, jak se bránit. Naštěstí posily již byly na cestě.
![](http://www.web4men.eu/UserFiles/Image/big/c(154).jpg)
Těmi posilami byla spojená vojska polského krále Jana III. Sobieského, jednoho z nejznámějších turkobijců v dějinách. Po jeho boku mu stál Karel V. Lotrinský a Jan Jiří III. Tato armáda čítala celkem 150 000 mužů plus asi 150 děl. Byly mezi nimi i české či moravské jednotky. Nejslavnější je však neohrožená jízda polských okřídlených husarů, kteří Turky doslova roznesli na kopytech svých koní. Výhodou a štěstím křesťanské armády bylo, že se orientovala směrem dovnitř a z vnější strany nebyla nikterak chráněna. Janičáři, mameluci a všichni další při příjezdu armády zkoprněli údivem a než se stihli zformovat do obranných sestav nebo se aspoň dát na ústup, byli už masakrováni vojsky křesťanské aliance. Jakmile byla odblokována vídeňská posádka, přidala se k bitvě i ona a to byl pro tureckou armádu poslední hřebíček do rakve. Evropa se hlavně díky Polákům hrdinně ubránila muslimské přesile a Evropu na několik stovek let zachránila.
[MJ 5. 9. 2017]