Ruská vězení

To, že svět na východ od hranic EU je jaksi drsnější, je známá věc. Když se řekne vězení, představíme si zpravidla obrovský komplex nevzhledných budov, ostnatý drát a drsné dozorce. Někde tato představa již neplatí, například v Norsku. Dokonce i v Česku začínají pokusy s vězni, kteří nebudou izolováni a nebudou mít stresy z vězení. Mají volný pohyb, pokoje (vlastně celé baráky) po dvou, k dispozici téměř celé byty a podobně. V Rusku zatím uplatňují jiný přístup. Kdo by si myslel, že nejdrsnější vězeňský systém mají v USA, mýlil by se. Z amerických filmů jistě znáte, jak to funguje v krutých amerických nápravných zařízeních, ale to, co se děje v ruských, respektive jejich zabezpečení, vám vyrazí dech. Je známým faktem, že Rusové jsou v oblasti vězeňství opravdu špičkou a že v této disciplíně mají velmi bohaté zkušenosti, zejména z dob SSSR, ale i carského Ruska.

Černý delfín

Určitě znáte modrou velrybu. Černý delfín má s ní společnou však pouze jednu věc. A to smrt. Na jihu Ruska, ve městě Orenburg, leží věznice nazvaná Černý delfín. Jedná se o jednu z nejdrsnějších a nejhlídanějších věznic nejen v Rusku, ale i na celém světě. Nejde o to, že by zde měli vězně snad mučit nebo je podrobovat nelidskému zacházení, něco takového zde totiž není vůbec potřeba. Stačí fakt, že dozorci zde svou práci vykonávají opravdu poctivě a se zapálením. Místo v této věznici najdou ti nejtěžší vrazi, kanibalové, vrazi dětí a teroristé. Tato věznice byla v provozu už v roce 1745 a v dnešní době je zde údajně "ubytováno" okolo 700 vězňů. Cely mají rozměry 4,5 metru čtverečních a vězni zde žijou po dvou. Okolo cely je další, větší cela a vstup dovnitř je skrz troje bytelné dveře. Přes den vězni nemají dovoleno spát a cely se jim prohlíží každý den po dobu hodiny a půl. Vězni zde nemají žádné společné prostory, kde by se mohli scházet, žádné dvory nebo jídelny. Kdo se sem jednou dostane, jedinou propustkou je smrt. Jsou zde doživotně odsouzení vězni a skutečně zde do konce života zůstávají. Nikdo nikdy neutekl a asi se to ani kvůli extrémně přísným podmínkám nepodaří.

Vladimir

Jedná se o jedno z nejproslulejších ruských vězení. Založeno bylo prý v roce 1783 a vězněn zde byl i Stalinův syn. Zatímco Černý delfín byl sice režimem drsný, ale alespoň v základech čistý a nebyla zde zima, ve věznici Vladimir je vše jinak. Vězni jsou na celách ve velkém počtu, ale mají zakázáno mezi sebou mluvit, mají zakázáno mluvit i s dozorci. Mytí zde probíhá jednou týdně a všechno je zaneseno nejrůznějšími parazity a špínou. V létě je vězení plné komárů z nedalekých bažin a v zimě zde zase panují teploty hodně pod bodem mrazu. Tyto podmínky jsou natolik nelidské a bolestivé, že vězni chtějí sami umřít a snaží se o sebevraždu.

Vězeňský tábor 17

Konečně se dostáváme k pořádnému poctivému gulagu. Najdeme ho poblíž transibiřské magistrály nedaleko města Krasnojarsk. Zde už nejsou pouze ti nejtěžší vrazi, ale sedí zde lidé i za mírnější provinění, třeba krádež brambor. Jsou zde povolené návštěvy, vězni spolu komunikují, cvičí, mohou si číst a podobně. Nejhorším nepřítelem je zde zima, která prostupuje do morku kostí i těm nejotrlejším otužilcům. Na rozdíl od dvou předchozích věznic, odsud se můžete jednou dostat živí a zdraví.

[MJ 10. 7. 2018]