Chlouba české armády

Patří mezi to nejlepší, co má česká armáda k dispozici. Jejím mottem je „Dum spiro spero“ – dokud dýchám, doufám. 601. skupina speciálních sil generála Moravce si za několik desítek let své existence (i když v minulosti pod jinými názvy) vydobyla mezinárodní respekt a i dnes patří k nejlepším speciálním jednotkám světa. Prostějovští šestsetprvní snesou srovnání například s americkými Delta Force anebo britskými Commandos.

Jedno z prvních nasazení, kdy se tato jednotka proslavila, proběhlo během srpnové invaze sovětských vojsk do Československa v roce 1968. 21. srpna toho roku totiž dorazily sovětské jednotky k prostějovským kasárnám, ale velitel plkuku Vladimír Košan odmítl do objektu pustit sovětské okupanty. Sovětští vojáci hrozili použitím zbraní, ale namísto otevření bran došlo k tajnému úniku 60 vojáků z objektu do okolí, aby mohli plnit další důležité úkoly pro bezpečnost státu. Okupanti byli vpuštěni následně až do prázdných kasáren. Za tento odpor byli samozřejmě náležitě potrestáni. Celá jednotka byla rozpuštěna a její příslušníci byli buď propuštěni anebo rozptýleni po jiných útvarech.

Prostějovská jednotka navazuje na tradice druhoválečné československé zahraniční armády, zejména na paradesantní jednotky vysazované z území Londýna i SSSR. Další jednotkou, kterou můžeme považovat za otce dnešní 601., je 22. výsadková brigáda zformovaná na počátku padesátých let. Od roku 1960 je jednotka dislokována v Prostějově a nese označení 8280. Zlaté období této jednotky přichází ale až po roce 1989, kdy je jednotka nasazována na různé zahraniční mise a má možnost porovnávat se s ostatními elitními jednotkami světa.

V roce 1999 dostala 601. skupina speciálních sil čestný název jednotka „generála Moravce“, tedy velitele, který za druhé světové války organizoval zahraniční odboj z Londýna, zejména výsadky do protektorátu. Jednotka je pravidelně nasazována v zahraničí od roku 1990, kdy se účastnila operace Pouštní bouře v Kuvajtu, následně byla vyslána i do Jugoslávie, kde působila v letech 1996 až 2006. Od roku 2004 do současnosti aktivně plní bojové úkoly v Afghánistánu a jednu dobu pobývali tito vojáci také v Iráku.

Sloužit v této skupině mají právo jen ti nejlepší, kteří projdou velmi náročným výcvikem. Sítem přijímače projde jen desetina uchazečů. Jejich výcvik se velmi podobá drilu z akčních amerických filmů. Velmi důležitá je samozřejmě fyzička, síla, schopnost běhat a plavat. Kromě toho jsou nutné také určitě intelektuální požadavky a vysoká psychická odolnost. Vojáci se věnují mnoha činnostem, takže jsou cvičeni i v horolezectví, ve schopnostech přežít v divoké přírodě, ve zdravovědě anebo v práci s výbušninami.

Jakmile jsou vojáci nasazeni do jednotky, teprve teď je čeká ten pravý zápřah. Někdy musejí chodit ve vysokých horách desítky kilometrů denně s obrovskou zátěží. Jen vesta s ochrannými pláty váží 17 kg a zásoby munice dalších 14 kg. Takže se někdy stává, že voják s sebou tahá celkově i 70 kilogramů, což se při chůzi do hor o to více pronese.

K jejich výbavě patří samozřejmě to nejlepší, co může zbrojní průmysl nabídnout. Co se týče ručních zbraní, jsou používány československé útočné pušky (samopaly) SA58, které jsou doplněny karabinami M4, brokovnicemi Benelli M3 anebo například americké protitankové řízené střely Javelin. Z pistolí se používají zejména Glock a CZ 75. Odstřelovači mají k dispozici pušky SVD 1, Accuracy International AW50F anebo protimateriálové velkorážné české pušky Falcon. V zahraničních misích je nutná také schopnost přesunu a k tomu slouží většinou automobily Land Rover Defender známý pod názvem SOV anebo kolové obrněné transportéry Dingo 2. Používají se také transportéry Iveco anebo čtyřkolky Can-Am.

[MJ 28. 12. 2012]