Ta pravá… přijde vůbec?

Určitě teď neuslyšíte poprvé jeden z názorů, že na světě pro každého z nás existuje naše druhá polovička, taková, která se k nám přesně hodí, kterou když potkáme, udělá nás lepšími bytostmi a změní nám od základů náš život. Tato teorie se může zdát jako fantasy, zvláště v dnešní době spěchu a chaosu, ve společnosti, která na nás klade stále vyšší a vyšší nároky a my je tak začínáme automaticky klást i na sebe a naše okolí. Snažíme se nalézt perfektního partnera a mnohdy jsme zklamání, když zjistíme, že musíme z určitých věcí slevovat a rozhodnout se – zda se usadit právě s tímto partnerem nebo budeme sami s nadějí hledat toho „pravého“. Ať už tento názor koresponduje s vaší teorií nebo ne, jedno je jisté. Naprosto každý z nás hledá ve svém životě „tu pravou a pravého“, i když to někteří po čase vzdají, přestanou věřit, že někdo takový existuje anebo se domnívají, že už svoji vysněnou lásku potkali.

Jak poznáme, že je to ta pravá?

Pokud vás zajímají témata mezilidských vztahů, určitě si neodpustíte otázku pro milenecké páry a manželé, jak se vlastně seznámili a zda v té době věděli, že budou spolu nebo jak poznali, že je to pro ně ten pravý člověk, kterého hledali. Odpovědi jsou různé. Přece jen i my jsme různí, a proto jsou i vztahy každého z nás různé a očekávání na našeho ideálního partnera a partnerku jsou jiná. V jedné věci se však výpovědi partnerských dvojic shodují. Alespoň těch, kteří přímo uvedou, že je to „ta pravá, ten pravý“. Jejich slova zní přibližně takto:

Pravá láska se nehledá. Přijde ve chvíli, kdy to nejméně očekáváme a pokud možno, kdy se nám to nejméně hodí! Když jsme zavalení prací a poprvé v životě nemáme čas přemýšlet o tom, proč jsme sami, že bychom si už měli někoho najít a nemáme čas si zaneprázdňovat hlavu myšlenkami na naše budoucí kroky, které by nás alespoň k někomu dovedli. Seznámila jsem se před léty s jednou dívkou, která mi řekla, že je zasnoubená. Začala teprve studovat vysokou školu, takže ji nic netlačilo k tomu, aby už začali s partnerem plánovat společný život. Myslela jsem si tedy, že už se znají tak dlouho, že už teď ví, že nikoho jiného nechtějí a nebudou chtít, že chtějí být zkrátka spolu šťastní a naplnit tak v budoucnu i své manželství. Šok nastal tehdy, když mi dívka řekla. Že se znají teprve půl roku. Každý, kdo čte odborné články, ví, že minimální doba, pro poznání partnera je kolem jednoho a půl roku. Váže se to na stavy zamilovanosti, které jsou v počátcích, které můžou výrazným způsobem ovlivnit náš logický úsudek, a předpokládám, že každý minimálně jednou v životě poznal, že v prvních týdnech až měsících se chová jako by to nebyl ani on, kdy skutečnost se zdála být růžovější, než opravdu byla. Dále se tato minimální doba pro poznání člověka váže na charakterové vlastnosti, fáze partnerského vztahu a mnohé další aspekty. To však pro nás není v tuto chvíli podstatné. Zkrátka je tato doba jasně zdůvodněná předními odborníky v této oblasti. Zeptala jsem se tedy, jak může vědět, že je to ten „pravý“ a jak si on může být tak jistý už po půl roce. Zda si vůbec uvědomují, co může přijít kvůli jejich rychlému rozhodnutí. Dívka mi odpověděla na otázku následovně:

„Když přijde ten pravý, tak to prostě víš. To cítíš… Je to zkrátka jiné!“ Snažila jsem se oponovat, že pokaždé když člověk začne nějaký nový vztah, cítí se jinak, myslí si, jak je to fantastické a je unešený. Její odpověď byla ale jasná a výstižná. „Až to zkrátka přijde, tak to přijde a určitě to poznáš! Budeš vědět, že je to právě on, na kterého jsi čekala!“ A tak jsem si vzpomněla i na slova mé babičky, která je s mým dědou už 50 let. Jednou mi řekla, že věděla, že s dědou budou spolu, tak, jako přítel, který požádal mou kamarádku o ruku, věděl hned v první den, že je to jeho láska. Uběhlo už několik let a dvojice je stále spolu.

Ano, opravdu to zní jako romantický film nebo pohádka, ale jen pro ty, kteří tohle nezažili. Ti, kteří to zažili, už ví, že tohle žádné fantasy nemusí být a stačí jen věřit, že pro každého z nás existuje „ta pravá“ osoba a pokud nevěříte, tak věřte, že existuje alespoň pro vás! Žádná vaše pohádka neskončí šťastně, pokud si v ní nezahrajete.

Každý hledáme „tu pravou a toho pravého“ pro život, ale už si neuvědomujeme, že v průběhu života potkáváme i partnery, které jsou pro nás „ti praví“ pro tuto chvíli. Se kterými máme dlouhodobé vztahy. U nichž si uvědomujeme, že se možná nevezmeme a nejsme si jistí, zda je to nás životní partner, ale je to partner, se kterým chceme být tady a teď, být s ním v dobrém a zlém a snažit se o naplnění a rozvoj naši osobnosti a života.

Je to pouze na vašem rozhodnutí a přesvědčení, na tom, kterou osobu považujete za tu „pravou“ pro sebe. Zda a jak dlouho budete čekat, až se objeví a zda vůbec umíte a chcete doufat, že něco takového jako blesk z čistého nebe jednou zažijete i vy.

[Martina F. 11. 12. 2012]