Základy řeči těla - pokračování

Již jste byli seznámeni s neverbální komunikací a mimikou. Dnes bych ráda rozvedla pár věcí o kinezice. Jakožto mimika, i kinezika je velmi důležitým pilířem ve čtení obsahů věcí, které jsou nám lidmi v řeči sdělovány. Nepoznáme, jak člověk formulaci slov opravdu myslí, pokud se nezaměříme i na to, jak nám to podává jeho tělo.

Držení těla při rozhovoru je důležitá věc, jak v zaměstnání a formálních situacích tak i osobním životě. Pokud s někým mluvíme a dotyčný sedí, drží se vzpřímeně a je nakloněný dopředu – jedná se o znak zájmu, neboť chceme být mluvícímu blíž. Pokud si před tělo dáváme nějaké překážky (ruka obepíná hrudník, v ruce držíme předmět se kterým si hrajeme) nejedná se o znak zájmu ale nejistoty, nervozity nebo nudy. Stejné je to s nohama. Volně položené vedle sebe značí otevřenost nebo pohodlné sezení. U žen to ve většině případů mohou být překřížené nohy. Ale pokud polohu nohou pořád měníme nebo je nepřirozeně dáváme před tělo, tvoříme si svou zónu – značí strach, nejistotu, nepohodlí. Zón u člověka je několik. Říkáme jim proxemika a dělíme na intimní (vzdálenost dvou lidí do 60 cm), osobní (od 60 do 120 cm) společenskou (od 120 do 2 metrů) a veřejnou (více než dva metry). V praxi zóny poznáme například ve výtahu – s cizím člověkem se dostanete do intimní zóny a většinou je to velmi nepříjemné. Zóny jsou nám vnitřně dané nevědomě a poznáme to podle pocitů. Je nám nepříjemné pokud někdo cizí stojí blízko nás – naopak nepříjemné pokud se chceme s člověkem sblížit a je od nás dál, než bychom chtěli. Pomocí kineziky také poznáme nervozitu a lež. Při nervozitě dochází u většiny lidí k používání gest. Jsou to například nervózní ruce (při rozhovoru s nimi mácháme, nekontrolujeme je, chceme dodat slovům větší význam nebo důležitost), nohy (pohybování nohou, houpání chodidly, přešlapování či pokrčování v kolenech. Nutné říci, že neodhadneme výraz těla v zimě – automaticky se totiž těmito pohyby nohou v zimě zahříváme, např. na autobusových zastávkách nebo pokud je v místnosti zima. Kromě rukou a nohou mohou být gesta i pohybování a pohazování hlavy. Všechny tyto náznaky při rozhovoru jsou klíčové. Je nutno si všímat pohybu těla při rozhovoru u určitých větách a slovech. Člověk je deset minut rozhovoru v naprostém klidu – stačí říct jedno slovo, dotyčný pohodí hlavou a pokrčí nohu a víme, že jsme řekli něco odlišného co v člověku vyvolalo reakci. A můžeme s tím pracovat. Nesmíme zapomenout na kašel. Jeden z nejdůležitějších aspektů v rozpoznávání významu slov. Než začneme s člověkem mluvit, měli bychom si všimnout jeli nemocný nebo zdravý. V rozhovoru se zdravým člověkem je kašel spojitost s významem slov. Dáváme tím najevo, že se nám to nelíbí, nebo máme na věc jiný názor. Opět nelze ovlivnit – tyto věci jsou hluboko v našem nevědomí a proto pokud nejde o fyzickou záležitost či podmínky prostředí (smog, zakouřená místnost nebo nedostatek kyslíku) jsme zase u psychické stránky člověka. Mnoho lidem se již jistě stalo, že stačilo někoho poslouchat a pokud padlo něco, co se nám nezdálo nebo nezamlouvalo, museli jsme si odkašlat. Stačí pozorovat a poslouchat tělo při konverzaci a určitě se dozvíte víc, než z pouhých slov.

[TP 17.  12. 2017]