Henry Lee Lucas: Jak vychovat masového vraha
Jako prvnímu masovému vrahovi se věnujeme člověku, na jehož psychopatických sklonech se nejvíce projevilo rodinné zázemí. Průzkumem sériových vrahů vypracovala FBI 13 charakteristických typů rodinného zázemí, které můžou dopomáhat k tvorbě bestiálního vraha, Henry Lee Lucas jich splňoval deset. Ve výčtu jeho obětí je i jeho vlastní matka.
Mladý Henry měl ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se z něj stal prvotřídní Magor. Narodil se 23. srpna 1938 a své dětství strávil v rozpadlé chatrči ve Virginii bez vody, elektřiny a vůbec bez všeho. Otec Anderson byl beznohý alkoholik, který se většinu svého života prožil v jednom dlouhém vleklém deliriu. Nejhorší, ale byla Henryho matka Viola, míšenka s indiánskou krví, která když zrovna svými dvěma zuby nežvýkala tabák, tak svého syna bila násadou od koštěte – občas zvládla i obě tyto činnosti najednou, když nebyla moc opilá.
Henry neměl moc veselé dětství. Spolu s rodiči a bratrem Andrewem s nimi v chalupě žil ještě Violin pasák Bernie. Všech pět jich spalo v jedné místnosti a Lucas se musel často dívat, jak jeho matka souloží s klienty, aby sobě a Berniemu vydělala na jídlo. Zbytek – děti nevyjímaje – se musel postarat sám o sebe.
Naštěstí Anderson pálil načerno kořalku a co nestihl vypít se prodalo a získané peníze doplnily rodinný rozpočet. Desetiletý Henry rád pomáhal svému otci při pálení a získal si tím návyk na alkohol. Spolu s bratrem dostali čas od času pár drobných a mohli vyrazit do několik mil vzdáleného biografu. To je ale také jediná hezká vzpomínka Henryho na své dětství. Kromě pití kořalky se občas i dobře najedl, když se mu podařilo něco ukrást, nebo najít něco málo shnilého na skládce.
V Henryho první školní den ho matka donutila vzít si dívčí šaty. Podvyživený, špinavý a vlasatý Henry vypadal tak zanedbaně, že mu učitelka sehnala kalhoty a vlastnoručně ho ostříhala, za češ si vysloužila hněv jeho matky. Učitelka se však nedala odradit a z vlastních prostředků chlapce oblékala a krmila.
Také psychické týraní bylo u Lucasů poměrně běžnou záležitostí. Matka například vzala chlapce do města, ukázala na cizího muže a řekla: „Vidíš? To je tvůj táta. Myslím tvůj skutečný táta.“ Chlapec ihned s pláčem utekl domů, aby se Andersona zeptal, jestli je to pravda – byla.
Jindy ho matka praštila do temene kusem dřeva. Byla to taková rána, že chlapec padl na zem a zůstal na ní ležet tři dny. Rodina by ho klidně nechala zemřít, tak ho do nemocnice nakonec odvezl pasák Bernie, který řekl, že kluk spadl z nákladního vozu. Po návratu z nemocnice trpěl Henry závratěmi a občasnou ztrátou vědomí, které ho doprovázeli až do smrti.
Ani dětské hry mu moc nešly. Jak by také mohly, když byl odmala opilý a měl závratě. Jednou si chtěli s bratrem udělat houpačku, jenže Andrewovi se smekl nůž a bodl ho do oka. Za celých šest měsíců, které strávil v nemocnici ho matka přišla navštívit jen jednou. Zato při návratu chlapce domů místo aby se radovala zastřelila jeho oblíbenou mulu a poté ho seřezala, protože musela zaplatit odtah mrtvoly. Dílo zkázy doplnili ve škole, kde chlapce uhodila učitelka a tím se zranění obnovilo. Po roce dostal skleněné oko.
Jedinou svoji šanci na normální život viděl Henry v tom, že se naučí dobře krást a postará se sám o sebe. Sám tvrdil, že začal se zločineckou kariérou ve chvíli, kdy se naučil dost rychle utíkat. K bestialitě ho ale dovedl nevlastní bratr, který před ním podřezával zvířata a souložil s nimi. O panictví přišel ve třinácti letech právě s manželkou nevlastního bratra.
V březnu 1952 zemřel Henryho otec. Nechtěl se dívat, jak jeho žena souloží s klientem a tak se vypotácel ven a jelikož byl na mol opilý plácl s sebou do sněhu a umrzl. Jak dlouho tam ležel, než ho přesunuli do rakve se už nedozvíme.
Ten samý měsíc stanul Henry poprvé před soudem. Za drobné krádeže dostal několik měsíců ve výcvikovém středisku pro chlapce. Není se čemu divit, že se tam Henrymu líbilo. Poprvé v životě si mohl vychutnat teplou vodu, pravidelnou stravu a elektřinu. Po propuštění si našel práci na farmě a znásilnil svoji dvanáctiletou neteř. O devět měsíců později putoval už osmnáctiletý Henry na čtyři roky do vězení za loupež.
Jediné slovo, kterým se dá popsat dětství a mládí Henryho Lee Lucase je peklo v němž matka sehrála úlohu ďábla. Není se čemu divit, že se z něj stal vraždící deviantní maniak, který putoval po celých státech a bral životy lidem co měli více štěstí než on.
Byl večer 12. ledna 1960. Henry měl odpykaný trest a pomalu si dával život do pořádku. Dokonce si našel přítelkyni Stellu se kterou plánovali svatbu. Neměl ani tušení, že se matka ještě jednou objeví v jeho životě, aby ho nadobro zruinovala. Ta si ho našla až v Michiganu, vtrhla do baru, kde se snoubenkou popíjeli a nepříčetná vzteky požadovala, aby se Stelly zbavil a vrátil se s ní na tu hromadu hnoje do Virginie.Stella se rozplakala, pohrozila, že zruší svatbu a odešla.
Henry byl zdrcený. Matka ho pronásledovala už tak dlouho a když si konečně myslel, že se jí zbavil, tak se zničehonic objeví a zničí vše na čem mu záleží. Ten večer si dal ještě pořádnou dávku Jacka Danielse a vyrazil za svojí nevlastní sestrou, kde byla i matka. Ta (také značně opilá) mu začala okamžitě nadávat a nakonec ho přetáhla násadou od koštěte. Tento akt, kterým ho trestala v mládí ho tak rozčílil, že ji bodl nožem do krku a utekl. Sice ji našla nevlastní sestra po návratu domů, ale už ji nebylo pomoci.
Ďábel sice fyzicky zemřel, ale Henryho nepřestal nikdy pronásledovat. Za vraždu druhého stupně dostal 20-40 let a každou noc slýchal v cele hlas vycházející z jejího propitého hrdla. Dvakrát se pokusil o sebevraždu. Jednou si prořízl žíly a poté i břicho, ani jeden pokus mu však nevyšel. Dopomohly mu však k pobytu na psychiatrické klinice, kde podstupoval elektroléčbu. Po pěti letech ho vrátili zpátky do vězení. Jeden z doktorů, kteří ho vyšetřovali napsal toho: „Henry Lee Lucas trpí naprostým nedostatkem sebevědomí, sebedůvěry, pevné vůle a celkové životní síly. Nikdy nebyl schopen najít odvahu a přiznat se ke svým zločinům, které vždy na něco sváděl. Svůj vnitřní rozpor utišuje agresí a má spoustu vnitřních rozporů...“
Henry věděl o svých problémech a doslova řekl: „Zkuste mě pustit a nechám vám na prahu nějaký tělo. To vám teda garantuju!“ Jenže vězení v Michiganu bylo neúnosně přeplněno a tak ho přes veškeré výhružky doslova dotáhli k bráně a vykopli. Ještě téhož odpoledne, jen pár mil od vězení zabil mladou ženu a další den druhou. I když se později k vraždám sám přiznal, nikdy mu je nepřipsali. Byl by to moc velký skandál…
Od tohoto dne po třináct let Henry Lee Lucas putoval po celých státech. Nikdo přesně neví, kolik krve proteklo jeho rukama. Později se však stalo nemyslitelné. Henry poznal Ottise Elwooda Toola, člověka ještě psychopatičtějšího a šílenějšího, než byl on sám a spolu za sebou nechávali cestu vydlážděnou lidskými těly. Ale Henry to říkal. Říkal, že bude zabíjet lidi, ale nikdo ho neposlouchal. Byl dopaden až po dlouhých třinácti letech a zemřel ve vězení na selhání srdce v roce 2001.
Byla to trnitá cesta, kterou si musel projít malý vyzáblý chlapec, než se z něj stal jeden z nejvýkonnějších amerických masových vrahů. Jestli chcete návod na zhotovení šíleného zabijáka právě jste si ho přečetli. Ale nezapomeňte, kdo bude jeho první obětí…
Zdeněk Kolbuch
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
