Ďábelské děti
18.1.2009
Úspěšné odsouzení čarodějnic z vesnice Warboys, jehož dosáhla děvčata Throckmortonova, předjímá podobné chování dětí z pozdějších let. Mladý William Somers z Nothinghamu roku 1597 obvinil 13 žen, že ho očarovaly, ale nakonec se přiznal, že lhal. Třináctiletý John Smythe z Leicesteru dostal na šibenici devět čarodějnic a teprve pak začala být jeho svědectví podezřelá.
Podvody měly dvě běžné podoby – děti vyprávěly příběhy o podivných úkazech či fingovaly transy a záchvaty, při nichž předstíraly, že zvracejí špendlíky, korálky a jiné cizorodé předměty. Mladým zločincům procházelo mnohé nepřijatelné chování jen proto, že tvrdili, že za jejich činy jsou odpovědni ti, kdo je očarovali.
Mnoho dětí se obrátilo proti nejbližším příbuzným. V St. Osyth v Essexu byl roku 1582 obviněn svým osmiletým nemanželským synem Ursley Kemp a Cicely Cellesovou zase obvinili její dva synové, devítiletý Henry a sedmiletý John. V Baskicku, na hranicích Francie a Španělska, mohla být čarodějnice, která se nepřiznala, důvodem ke konfiskaci rodinného majetku. Vztahy mezi rodiči a dětmi byly takové, že mnoho dětí obviňovalo své rodiče a rodiče zase nutili děti, aby se přiznaly k čarodějnictví. Rodiče v Baskicku nevěděli, jak svým potomkům zabránit, aby navštěvovali ďáblovy sabaty s čarodějnicemi ze sousedství. Někdy dětem nedovolovali usnout, při jedné příležitosti kolem roku 1610 jich čtyřicet poslali s prosbou o ochranu na místní faru. Roku 1669 ve švédském městě Mora ve výpovědích o čarodějnicích verbujících do ďáblových služeb stovky lidí figurovaly děti mezi žalobci i mezi oběťmi. I salemskou hysterii v dnešním americkém státě Massachusetts rozpoutalo roku 1692 tvrzení dětí. Bujná obrazovost a prolhanost nedospělých jedinců přivedly na smrt mnoho nevinných lidí.
Citováno z knihy Reader’s digest výběr: Almanach Tajemna
[MJ]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
