Golem – jak to bylo doopravdy
Psal se březen 1577, když Staroměstským náměstím procházel smuteční průvod císaře Maxmiliána II. otce Rudolfa II. Jednalo by se o běžné rozloučení s panovníkem, jenže kronikáři zaznamenali podivnou věc. Mezi účastníky propukla náhlá panika. Všichni šlechtici a vysocí hodnostáři se v jediném okamžiku rozutekli a poschovávali v okolí. Jediný, kdo zůstal u rakve byl Rudolf II. a několik členů jeho tělesné stráže. Trvalo tři hodiny, než se smuteční hosté vrátili a průvod mohl pokračovat do katedrály sv. Víta.
Co se tehdy stalo? Podle historiků šlo o davovou psychózu. Jen krátce před tím totiž otřásla Evropou zpráva o „bartolomějské noci“ v Paříži, kdy byli během královské svatby vyvražděny stovky odpůrců Římem řízené sítě. Bylo to stejné, jako kdybyste po 11. září v americkém supermarketu zakřičeli „bomba!“ – zkrátka nastala panika.
Někteří badatelé však vycházejí z teorie morfických polí. Krutost bartolomějských nocí či diktátorů typu hraběte Drakuly, jako by byla vedena snahou nakrmit krví démony a získat v nich mocné spojence. Historie, jakoby se měla opět vrátit do doby krvavých rituálů, do věku Býka. Nekoordinované a chaotický síly morfického pole pronikaly do podvědomí každého člověka a zahlcovaly ho informacemi, kterým nebyl schopen porozumět (to samé se děje dnes s vyvrcholením v roce 2012).
Mnozí vzdělaní lidé si nebezpečí uvědomili a byli přesvědčeni, že svět jak ho znají, se chýlí ke konci. Přežít mohl jen člověk zcela nového typu. Bytost, která bude schopná vnímat mnohost světů, ovládající proměny hmoty v energii a naopak. Člověk, jehož smysly budou jiné a mnohem jemnější a vyvinutější, než naše. Bude na úrovni jakéhosi boha. Uměle vyšlechtěný na základě základních elementů vesmíru. Homunkulus, Golem…
Císař Rudolf II. se již v mládí seznámil s těmito myšlenkami a v Praze objevil ideální místo pro jejich realizaci. Přenesl tam své sídlo a na Pražský hrad začal zvát přední experimentátory, mágy a učence. Zdá se, že tyto lidi zval za jediným účelem a tím bylo stvoření umělého člověka. Říkalo se, že velký znalec kabaly Jehuda Löw už umělého člověka stvořil. Ten však neměl vlastní duši - bylo to jen něco na způsob Zombie plnící pánovy rozkazy. Každopádně tyto židovské historky se začaly šířit teprve v 19. století. V témže století, na jehož počátku kulturní svět podráždil román Frankenstein od Mary Shelleyové. Možná není tak nepravděpodobná úvaha, že je zde přímá souvislost od knihy k legendě. Angličané měli monstrum doktora Frankensteina, tak my jsme měli Golema učence rabbiho Löwa.
Ten je autorem množství knih, významným myslitelem a pedagogem, v žádném z jeho děl ale návod na stvoření Golema nenajdete. Výraz golem se však v jeho díle objevuje a tady bychom mohli najít původ oné mýlky. Především pohádkářské tendence literárního romantismu pak přisoudily stvoření Golema asi nejznámějšímu pražskému rabínovi. I když výkladů slavné legendy o Golemovi v souvislosti s Rabbi Löwem je víc. Další linie golemovských legend například vidí Rabbiho Löwa jako zachránce pražského židovského města, které čelí hrozbě ničícího obra.
Je tedy možné, že učenci na pražském hradě monstrum opravdu oživili, ale to začalo být neovladatelné a Rabbi Löw ho musel zastavit.
Pro nás nejznámější verze o stvoření Golema je ta ve Starých pověstech českých Aloise Jiráska a v Pražských pověstech a legendách Josefa Svátka. Obě knihy popisují zhruba totéž:"Rabín Bezalel Löw vytvořil si jednou podobu člověka z hlíny, aby mu byl golemem, to jest služebníkem, který mu práce domácí vykonával." Ve způsobu oživení si legenda není příliš jistá – buď mu vždy napsal na čelo hebrejské slovo, nebo mu vložil do úst šém či papírek s hebrejským nápisem. Golem poté obživl a svému pánovi sloužil. Nemohl však sloužit pořád: "Ale před šábesem musil mu Bezalel vždycky cedulku z úst vzíti, neboť o dni sobotním žádnou práci konati nesměl."
Z golema se poté stala obyčejná nehybná socha z hlíny. Jednou v pátek večer ale odešel rabín do synagogy k modlitbě a na golema zapomněl.
Ten začal okamžitě všechno rozbíjet, takže musel rabi Löw přerušit svou modlitbu a golema doma umrtvit: "Zde vyňal golemovi cedulku pod jazykem, načež se zuřící sluha zase v hlínu proměnil a na zem upadl. ... Postavu golemovu pak Bezalel Lev nikdy více k životu nevzkřísil, nébrž dal ji na půdu v staré synagoze odnesti, kdež se z ní kusy hlíny do dnešního dne povalují."
Avšak moderní kabalisté tvrdí, že rituál oživení Golema se nikdy neodehrával ve fyzické rovině, nýbrž v rovině exaktické, čímž měl adept zopakovat akt stvoření a tím dokázat své schopnosti. Zajímavostí je, že poslední vědecké výzkumy potvrzují prastaré mýty o stvoření člověka z hlíny. Ukázalo se, že řetězce chemických sloučenin v jílu se až překvapivě podobají šroubovicím lidské DNA.
Rabbi Löw podle všeho výuku v mystických praktikách absolvoval a dosáhl nejvyšších stupňů zasvěcení – a tím i nesmrtelnosti. Tomu by odpovídala celá řada pražských legend, v nichž starý rabín úspěšně unikal smrti a vždy dokázal vycítit její přítomnost. Jenže nikdo nemůže smrti unikat věčně, ani rabbi Löw ne. Smrt se nakonec schovala do růže, kterou mu přinesla mladá dívka. Když si k ní rabbi přivoněl, zemřel. Když se nad touto legendou zamyslíme, zjistíme, že rabbi možná jen podlehl pozemským pokušením. Existuje ještě jedna teorie, který tvrdí, že přičichnutí k růži vyjadřuje, že rabi tělesně zemřel pro okolní svět, aby duševně navždy splynul s proudícím éterem, s nehmotnou energií informačních polí. Podobný motiv najdeme i v románu Gustava Merinka Anděl západního okna.
Vraťme se ještě na Pražský hrad k Rudolfovi II. Ten místo všech možných učenců sváží na hrad nejrůznější předměty, aby je přidal do své pověstné sbírky. Tu vlastně, kromě samotného Rudolfa, nikdo nikdy celou neviděl. Údajně to mělo být universální museum, nebo také “encyklopedie viditelného světa“. Obsahovala: přes 3000 obrazů, řemeslné předměty, předměty z drahých kovů, mechanické hračky, hodiny, hvězdářské přístroje, glóby a hvězdné mapy, několikatisícovou knihovnu s magickými a kabalistickými spisy, minerály, vycpaniny a údajně i takové rarity jako: rohy jednorožců, holenní kost obra, bazilišky, nebo ryby s lidskou tváří.
Někteří tvrdí, že se jednalo o zmatené skladiště nacpané cennými předměty a haraburdím, pomíchaných bez ladu a skladu. Jenže to možná není pravda. Teorie chaosu tvrdí, že když počet různých nahodilých prvků v prostoru dosáhne určité hodnoty, začnou mít tyto prvky tendenci k sebeorganizaci, k vytváření struktur a systémů. To se týká i neživých věcí. Co když Rudolf čekal, že se v jeho sbírce sama od sebe vytvoří nečekaná spojení předmětů, která mu odhalí skrytá tajemství světa?
|
Morfická pole: Morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrakea, který tvrdí, že příroda má paměť a to, o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky. Podle ní je všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu. Mezi morfickými poli stejného druhu (a mezi objekty/jevy a morfickými poli) existuje rezonance, která je tím silnější, čím víc jsou si podobné.
|
Další vysvětlení je, že Rudolf trpěl duševní chorobou a stejně jako si dnes někteří lidé nosí domů odpadky a staré noviny, aby si je schovali a žili mezi nimi, tak si i Rudolf nechal vozit na hrad všechno, co mu přišlo pod ruku.
Rudolf nakonec svému šílenství, nebo magii podlehl. Ambiciózní pokus o stvoření umělého člověka nedopadl moc dobře. Většina experimentátorů skončila podivnou nemocí, sebevraždou, nebo na popravišti. Sám Rudolf se bál každého stínu, nemohl spát a pokud usnul, „řval ze sna hlasem lvím“. Tvrdil, že jeho osud je spojen s osudem starého lva v hradním zvěřinci. Měl pravdu. Císař zemřel den poté, co zemřel lev.
Co se tehdy stalo, že vzkříšení dokonalého člověka nevyšlo? Unikli snad vyvolaní démoni? Šlo o neblahou dědičnou degeneraci Habsburků? Důsledky syfilidy? Nebo snad o zpětný ráz černé magie, který je všechny dohnal ke smrti? Rudolf prý požádal alchymistu Kašpara Hausera, aby zaklínal ďábla (mimochodem člověk jménem Kaspar Hauser se objevuje o dvě stě let později v Norimberku jako mladík bez paměti a minulosti). Stihl je snad všechny Ďáblův trest za pokus o stvoření Golema? Jestli ano, tak se máme na co těšit, protože se v dnešních dnech znovu objevují nekoordinované a chaotické síly morfického pole. Naštěstí se nemusíme bát o stvoření umělého člověka. Japonci už se postarají o to, aby po nás roboti (moderní Golemové) zaplnili svět.
Zdeněk Kolbuch, 19.2.2010
.jpg)
.jpg)
.jpg)
