Proč adamité chodili nazí?
Zástupy duchovních a učenců žádajících reformu zkorumpované katolické církve narůstají každým dnem. Když se svojí vizí nepochodí, chopí se zbraní a vyvolají revoluci. To se píše rok 1419. Proti katolíkům povstanou lidé věrni ve své víře, žijící podle božích zákonů. Jsou ale všichni opravdu takoví? Ve svém centru mají radikální hnutí adamitů, pro něž jako by bezezbytku platilo pravidlo, že pod svícnem bývá největší tma! Chodí totiž nazí a souloží každý s každým. Co má chování této sekty společného s husitstvím a křesťanskou vírou?
Sedmdesát mužů a žen ve dne v noci pořádá orgie. I když i tohle označení je stále dost slabé pro popis soužití sedmdesáti mužů a žen na malé faře v Příběnicích, jen pár kilometrů od Tábora. Právě toho Tábora, který husité vybudovali jako sídlo společenství žijícího podle biblických pravidel. Takřka na dohled od nich nacházejí útočiště adamité – ultraradikální jádro husitů – vyznávající sexuální volnost, která je podle nich symbolem vnitřní svobody. Duchovní čistotu pak symbolizuje nahota všech členů sekty. Střídání partnerů je zcela běžné, možná i několikrát za den. Neomezují se přitom údajně jen na styky mužů a žen, ale součástí jejich soužití jsou i homosexuální orgie. Přestože se sami hlásí k husitům, jsou to právě jejich kališničtí bratři, kdo je nakonec zlikviduje. Pod osobním dohledem samotného hejtmana Jana Žižky z Trocnova (1360–1424), kterému se pravidla tohoto společenství hnusí, jsou v dubnu roku 1421 všichni nahnáni na statek v Klokotech u Tábora a upáleni. Přežijí pouze dva z nich – Martin Húska (†1421) a Prokop Jednooký (†1421), ale na ně také dojde. Zemřou v plamenech zabedněni v sudu!
Na rozdíly není čas!
Je začátek 15. století a věřící jsou rozděleni do dvou skupin, stojících proti sobě. Jedni hájí původní podobu církve se všemi nešvary, zatímco ti druzí chtějí její očistu a navrácení se k základům křesťanství. Největší oponenti stávající podoby církve, kazatel Jan Hus (1370–1415) a filozof Jeroným Pražský (1378–1416), jsou prohlášeni za kacíře a upáleni v Kostnici (u Bodamského jezera na území dnešního Švýcarska – pozn. red.). Paradoxně stejný osud postihne o pět let později i bratry husitů – adamity! Zpočátku soužití s nimi nikomu z husitů nevadí, ale později jsou jejich odlišnosti použity proti nim. Ale nepředbíhejme událostem. Po smrti českého krále Václava IV. (1361–1419) přerostou nepokoje v zemi v revoluci. Je večer 21. února roku 1420, když husité stanou před branami jihočeského Sezimova Ústí. Jeho stráže jsou zřejmě unavené z masopustního veselí a kališníci se bez potíží zmocní města. Následující den obsadí opuštěné panské sídlo na nedalekém vrcholu Tábor, nad řekou Lužnicí. Právě zde má vyrůst jejich hlavní sídlo, jež se má stát základem nového společenského a duchovního uspořádání. Všechno bude všech! Tento ideál přiláká tisíce lidí. Prý se kvůli tomu vylidní až 150 vesnic v blízkém i vzdálenějším okolí. Jsou mezi nimi i členové různých sekt. V tu chvíli to ještě nikomu nevadí.
Čekání na konec světa
Městu Tábor (podle vrcholu Thabor u Nazaretu v dnešním Izraeli – pozn. red.) vládnou jeho obyvatelé, kteří jsou pouze pod vlivem kněžích. Je mezi nimi i Martin Húska, lidově zvaný Loquis, tedy Mluvka. Jeho názory jsou už v té době poněkud nezvyklé, ale zřejmě to nikomu nepřekáží. Může tak zastávat jednu z mála významných funkcí v táborském společenství. Martin Húska začíná sympatizovat s hnutím adamitů (jméno mají nejspíš odvozeno od biblického Adama. Stejné jméno přebírá také jeden z jejich vůdců, kněz Rohan z Pikardie, †1421 – pozn. red.). Velmi hlasité jsou zde také hlasy chiliastů (z řeckého slova „tisíc“, které souvisí s očekávaným příchodem Kristovy tisícileté říše– pozn. red.), kteří se připravují na návrat Spasitele, doprovázený zmrtvýchvstáním vyvolených nebo zánikem kostelů a církví. Mezi horlivé zastánce této vize se přidává i Martin Húska nebo Petr Kániš(†1421). Víme, že k příchodu Krista tehdy nedošlo. Co se stalo s jeho uvítacím výborem?
Konec komunizmu a sexu!
Konec světa se nekoná a táborští musí řešit věci, které doposud neznají. Doba, kdy si jsou všichni rovní a majetek je všech, připomínající myšlenku komunizmu, se již pomalu blíží ke svému závěru. Model společenství bratrů a sester začíná být narušován nezbytným vznikem řídící struktury společnosti. Ta je důležitá nejen pro fungování města, ale také pro jeho obranu a válečná tažení proti vojákům českého krále Zikmunda Lucemburského (1368–1437). Odklon od původních ideálů se promítne i do radikalizace náboženských proudů. Húskovy názory nacházejí mnoho přívrženců. „Z příčiny řečeného kněze Martina Húsky počali se Táboři mezi sebou silně dvojiti,“ popisuje situaci v Táboře spisovatel Karel Vladislav Zap (1812–1871) v knize Husitské války. Kněz je v lednu 1421 za své názory vsazen do vězení, ale nesetrvá tam dlouho. Adamité nejsou už v Táboře vítáni, a proto musí husitskou baštu opustit. Jejich odchod ale nemusí být definitivní a vrátka k návratu mají stále pootevřená! Stačí prý, když přestanou uznávat nepřípustné bludy. Proč jsou táborští tak shovívaví?
Pryč z Tábora!
Húska získává stále více přívrženců nejen ze strany bratří a sester, ale i vyšších hodnostářů města. Přidají se k němu i kněží Petr Kániš, Jan Bydlinský, Bartoš, Prokop Jednooký a další. Situaci je třeba řešit co nejdříve! „Celkem měl Húska asi 400 přívrženců, z nichž potom po delších rozbrojích asi polovice vypuzena byla z města,“ líčí tehdejší situaci Zap. Adamité se vydávají nejprve do 6 kilometrů vzdálených Příběnic (západně od Tábora), kde obsadí opuštěný hrad i podhradí. Husité je dostihnou i zde a vyženou do lesů. Proč jsou husitům stále trnem v oku? Jejich tlak vyvolá reakci. Karel Zap popisuje, že adamité se tak ještě více upnou ke svému kacířství: „Jiní oddali se bludům docela nesmyslným, shodili ze sebe oděv, chodili nazí, a míníce nápodobiti nevinnost ráje, páchali hanebné smilství,“ uvádí historik poměrně nevinným jazykem 19. století, který nezná pro takové chování výstižná slova. Adamité se začínají oddávat tělesné i duchovní čistotě, což tehdejší společnost nemůže pochopit. Je jejich víra skutečně jen chvilkovým pominutím mysli, nebo navazují na nějaké starší filozofické směry?
Volná láska ano, ale se souhlasem
Co tedy o adamitech víme? Svědectví o jejich způsobu života přinášejí výslechy několika zajatých sektářů, kteří přežili běsnění rozvášněných husitů. Adamité prý skutečně souloží každý s každým, ale přesto je v tom možné hledat jistý řád. K těmto stykům jim musí vždy udělit povolení jejich vůdce Adam, který se považuje za syna božího. Jeho slovo je tak pro všechny svaté a závazné. Teprve až s jeho svolením mohou začít prostopášnosti. Ty se zpočátku odehrávají jen mezi muži a ženami, až posléze dochází i na homosexuální styky! V některých osadách dokonce převažují! Adamité osidlují několik statků kolem Tábora, kde žijí podle svých pravidel. Hejtman Žižka proti nim chce okamžitě zasáhnout, ale nakonec se nechá přesvědčit a dá jim ještě jednu šanci. Pozve Húsku na Tábor a nutí ho, aby se od svého kacířského chování odvrátil. Údajně to skutečně v táborském kostele učiní, ale jeho druzi nikoliv. Žižku to rozběsní a vytáhne proti adamitům se svými vojáky. Co zmůže několik desítek naháčů proti vyzbrojeným mužům?
Smrti v ohni se nebojí!
Zdá se, že Žižka to má v tomto případě lehké. Podaří se mu pochytat téměř všechny adamity žijící v okolí Příběnic a zajatce nechá dovést do Klokot u Tábora. „V Klokotech pracovali kněží Táborští se zajatými zase úsilně, aby je od bludů odvedli. Oni však byli neústupni,“ zmiňují se historické prameny. Neúspěchem zhnusený Žižka dává pokyn nahnat sektáře do stodoly, včetně jejich kněze Petra Kániše, a zapálit ji. „S radostí a s úsměvy šli do ohně, honosíce se, že ještě téhož dne s Kristem hodovati budou v nebesích,“ popisuje jejich poslední chvíle spisovatel Zap. Tažení za dalšími naháči pokračuje a postupně jsou všichni vyvražděni. Zůstává poslední jejich útočiště – Ostrov u Hamru nad Nežárkou nedaleko Veselí nad Lužnicí. Zde husité narazí na odpor, který od naháčů nečekají. „Poslední sídlo šílencův těch bylo na ostrově řeky Nežárky,“ líčí vyhubení adamitů český historik František Palacký (1798–1876) a pokračuje: „Bránili se zoufalci na ostrově svém tak udatně, ba zuřivě, že pobili netoliko množství nepřítel, ale i samého hetmana Bořka; konečně ale předce přemoženi byvše, usmrceni a vyhlazeni jsou mečem neb ohněm všichni.“ Houževnatá obrana nahých adamitů tehdy husity šokuje. Žižka nechává ušetřit pouze jediného z nich, aby mohl o zvěrstvech sekty vyprávět. Co se stalo s jejich vůdcem Húskou?
Skončil v sudu!
Martin Húska a jeho pobočník Prokop Jednooký uniknou z táborského vězení a chtějí se ukrýt na Moravě, neboť doufají, že tam na ně nedolehne Žižkův hněv. Nedostanou se tam. V Chrudimi je zajme husitský hetman Diviš Bořek z Miletínka (†1437) a předá knězi Ambrožovi z Hradce (†1439), aby je upálil. Nakonec jsou vězni převezeni do Roudnice nad Labem, kde jsou nejprve podrobeni mučení, během něhož mají vyzradit, kde se v nich to kacířství bere. Husité se ale nic kloudného nedozvědí. „My vašich modliteb nepotřebujeme, proste za ty, kdož toho potřebují,“ stihne ještě vykřiknout „Mluvka“ Martin Húska, než je se svým druhem zabedněn do sudu a vhozen do ohně. Je 21. srpen roku 1421. Húska už nikdy neprozradí, odkud adamité do Čech přišli a odkud čerpali svoje učení! Jaký byl jejich původ a skutečně tehdy byli všichni vyvražděni?
[Jan Zeman, Enigma 4/10]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
