Létající talíře nad Prahou
V posledních letech se často stává, že se v médiích objeví zpráva o spatření létajících talířů či jiných neidentifikovaných létajících tělesech na obloze (UFO) a Česká republika, zejména Pražský region, patří k frekventované lokalitě těchto pozorování. V dnešní době nad takovouto zprávou většina lidí mávne rukou v dojmu, že se chce někdo zviditelnit nebo že nevěří na zelené mužíčky. Pravda však může být někde jinde…
Pro zjištění skutečnosti se musíme podívat do minulosti. Čtyřicátá léta, Evropa je bídačena druhou světovou válkou. Česká republika se dostává pod spáry Německa. A právě zde nedaleko Prahy pracuje spolu s malým týmem kapitán Luftwaffe, Rudolf Schriever. Schriever patří v té době mezi špičku techniků Německa. Za úkol však nemá vyrobit letadlo, nýbrž létající talíř. Po válce sám odpřísáhl, že při poskytnutí materiálu postaví takovýto talíř za 6 měsíců. To se sice nestalo, ale po jeho smrti byly u něj nalezeny dokumenty týkající se těchto talířů a jména dalších vědců. Jedním z nich byl i Viktor Schauberger. Pro něho byla největší výzvou příroda a její zákony. Došel k závěru, že většina technologií používá špatné formy pohybu a také mluvil o zmatku většiny věcí na světě. Jeho cílem bylo nalezení energie, která by nastolila harmonii s celkovým přirozeným řádem věcí. Pro Hitlera se Schauberger snažil sestrojit stroj, který by nepotřeboval žádnou energii k létání, mělo to fungovat na principu vytvoření zóny nízkého tlaku na atomické úrovni. Podle vědcových slov takto funguje příroda ke stabilizaci sluneční fúze. Během výroby však došlo k bombardování a tak bylo výzkumné středisko přesunuto do Leonsteinu. Již v té době však byly stroje schopny létat rychlostí 2000 km/h. Do té doby však byly sestrojeny i stroje, které dokázaly létat bez posádky. Létající talíře navíc dokázaly zářit různými paprsky. Svědectví o těchto cvičných letech je několik. Zde musím připomenout, že v té době se nic obdobného neznalo, navíc byla válka, takže je méně než dnes pravděpodobné, že by si někdo vymýšlel. Jako zajímavost bych uvedl malůvky jedno chlapce, který své zážitky z konce války zvěčnil na papíře. Navíc tyto tajné stroje potvrdila i CIA, kdy její agent Virgil Armstrong potvrdil fakt, že Hitler má k dispozici „kosmickou loď“.
 |
 |
Vývoj těchto lodí pokračoval a vznikly lodě s názvem Haunebu, které se vyvíjely již před válkou. Krom toho tyto stroje měly k dispozici laserové zbraně, které dokázaly proniknout i velkou vrstvou oceli. Dále se hovoří o tzv. černém laseru. Poslední loď ze série Haunebu byla dlouhá 71 metrů a dosahovala rychlosti 7000 km/h. 
Koncem války však byla již nebezpečně blízko sovětská armáda, což znamenalo přesunutí výroby tajných zbraní. Haly v okolí Prahy byly opuštěny a zřejmě také zničeny. Výroba se tedy posunula směrem na západ. O tom, co se stalo s těmito technologiemi po válce, není zcela jasné, ale existuje teorie, že tyto technologie nadále zkoumají Američané.
Zdroje obrázků:
[JG 21.9.2009]
.jpg)
.JPG)
.jpg)
