Tak a je to tady. Potřetí v řadě dokázala česká hokejová reprezentace vybojovat medailovou pozici na mistrovství světa v ledním hokeji. Šampionát, který se letos konal netradičně ve dvou státech najednou (Finsko jako hlavní pořadatel a Švédsko jako přidružený), přinesl velké množství změn a zároveň překvapení. Zažitý herní systém 4 skupin po čtyřech týmech byl nahrazen dvěma skupinami po osmi, kde každý sehrál zápas a každým a dle této skupiny se určilo pořadí pro čtvrtfinále a zároveň poslední mužstvo sestupuje do nižší divize, takže odpadají boje o udržení. Sporným faktorem systému je to, že čtvrtfinále se hrálo v rámci skupiny, což přineslo kombinace týmů, které už spolu zápasy sehrály. Divácky je to určitě méně atraktivní, navíc když se celá "česká" skupina ani jednou neměla možnost setkat se se zámořským týmem USA nebo Kanady, s nimiž jsou utkání vždy velmi prestižní. Zato jsme si užili Ruska, Švédska i Finska možná víc, než jsme si přáli. Severské týmy, které byly letos v domácím pořadí, jsou velmi nepříjemným soupeřem a je překvapením, že se neumístily na medailových pozicích. Zejména vzhledem k faktu, že Švédský tým zde měl 16 posil z NHL a mimořádně kvalitní tým. Překvapením turnaje je jednoznačně slovenský výběr, který obsadil druhé místo. Dokázal porazit kdekoho, jen ve finále nestačil na ruskou ofenzivní mašinu.
Český tým pod vedením Aloise Hadamczika zpočátku nepředváděl kdovíjak úchvatný hokej, se štěstím porazili Dánsko, posléze Lotyšsko až v nájezdech. Švédy ani Rusko se porazit ve skupině nepodařilo. Ale mimořádné nasazení českých hráčů a horda štěstí v tu pravou chvíli pomohly k českému úspěchu. Musíme zde vyzdvihnout výkon všech tří brankářů, stabilních a spolehlivých beků jako např. Čáslava nebo Němec a z útoku toho hodně předvedl určitě Aleš Hemský, bojovník Petr Koukal, čtyřicetiletý nováček Nedvěd anebo Michael Frolík, který sice nedával tolik gólů, ale na ledě byl velmi vidět. Jako statečný český lev se rval o každou píď ledu, ať už proti slovenské pevnosti nebo proti dobře bruslícím seveřanům. Kdybychom měli vypíchnout jména, od nichž fanoušci očekávali více? Patrně by to byl Petružálek - měl být důležitým faktorem pro tým už kvůli tomu, že v KHL se jedná o velmi slušného kanonýra, dále Kašpar, kterému letos na šampionátu příliš nevedlo. Od hvězdných jmen v útoku, které měly tvořit páteř české ofenzivy, se obecně očekával větší přínos. Médiím a fanouškům se to ale od televize hodnotí jednoduše. Po bitvě je každý generál - my ale věříme, že naši kluci do toho vložili všechny své síly.
Je ale bronzová medaile úspěchem, nebo měl český tým na zlato? Troufáme si tvrdit, že jakákoli medaile je krásná, o to víc, že Češi do šampionátu nevstupovali zrovna jako favorité. Je to medaile zasloužená a zároveň vydřená obrovským množstvím potu a také trochu krve, jak dokazují vysoké počty zraněných hráčů. A jak je na tom český hokej obecně? Dá se říci, že ono třetí místo a třetí pozice v rankingu IIHF odpovídá stavu, v jakém se tento oblíbeného sportu nachází. Rozhodně se ale nenechme uchlácholit medailovými úspěchy z posledních let. Situace není zřejmě kritická, ale jak dokazují mládežnické výběry, máme tady co dohánět. Mladí hráči zaostávají nejen za světovou špičkou jako USA, Kanada, Švédsko, ale čím dál více jim dělá problémy porazit týmy jako Německo nebo Švýcarsko. Zde jsou naše slabiny a je třeba to řešit. Ale opět jsme světu dokázali, že ještě stále máme z čeho vybírat (Mrázek, Krejčík, Frolík) a že se směle můžeme poměřovat s těmi nejlepšími.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
