Zranění míchy nebo nervových drah například při autonehodě. Pro postižené to často znamená trvalé ochrnutí na jednu či více končetin. Vědci však přišli s tím, že by mohlo pomoci vymyslet "objížďku", nervovou dráhu vést jinudy, a tím se přerušené míše vyhnout. Týmu badatelů z Washingtonské univerzity se to podařilo u opice. Informoval o tom server BBC.

Napojená opice
Vědci u opice pomocí lokálního znecitlivění simulovali ochrnutí horních končetin. K tomu dochází, když se přeruší nervová dráha mezi motorickou mozkovou kůrou a svaly ruky. Předchozí studie ukázaly, že kvadruplegici, tedy lidé, kteří ochrnuli na všechny čtyři končetiny, mohou vědomě kontrolovat aktivitu nervových buněk či neuronů v mozkové kůře v místech, která mají na starosti pohyb končetin.

Tým doktora Cheta Moritze použil zařízení o velikosti mobilního telefonu, které převádí mozkové signály na elektrické impulsy a stimuluje svaly ke smrštění. Tým takto odklonil mozkové signály u opice, u níž předtím vyvolali dočasné ochrnutí horních končetin. Ty kvůli lokálnímu anestetiku přestaly dostávat impulsy běžnou cestou a začaly přijímat signály z umělé nervové dráhy.

Zaměnitelné mozkové buňky
Opice byly schopné zatnout svaly v ochrnuté končetině, což je první krok k tomu, aby zvládly složitější úkony, například uchopit nádobu s vodou či zmáčknout knoflík. Časem by podle Moritze bylo možné zapojit více svalů a přimět je ke koordinované činnosti. Stejným způsobem by mělo být možné "oživit" dolní končetiny.

Vědci zjistili, že opice byla schopná pro stimulaci svalu použít prakticky libovolnou buňku motorické mozkové kůry, nebylo tedy nutné se napojit přímo na ty, které za tento pohyb běžně odpovídají. Navíc se jejich schopnost ovládat tyto svaly zlepšovala spolu s přibývajícím časem.

Budoucnost blízká i vzdálená
Od tohoto pokusu je však k účinné léčbě lidí ještě hodně dlouhá cesta, řádově by se mohlo jednat o desítky let. Zbývá také vyřešit ještě jeden problém: proces, který vědci vyzkoušeli, je jednosměrný, kdy jde impuls z mozku do končetiny. Mozek však získává informace ze senzorů v končetině, tedy opačným směrem. To je však v současnosti ještě hudba daleké budoucnosti.

V Izraeli zkoušeli jiný způsob, jak pomoci pacientům ochrnutým na dolní polovinu těla. Tým Amita Goffera vyvinul zařízení ReWalk, které je jakousi robotickou kostrou, která by pro mnohé vozíčkáře mohla znamenat možnost znovu se postavit na vlastní nohy. Pacient však musí mít zdravé horní končetiny, neboť k udržování stability jsou zapotřebí berle. Skelet v současnosti prochází klinickými testy a na trh by se měl dostat kolem roku 2010.

... původní článek na http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=619733