Osm z deseti Čechů je přesvědčeno, že děti mají spát ve vlastní posteli nejpozději ve dvou letech. O rok později, tedy přibližně v době nástupu do školky, by jim pak rodiče ideálně zařídili samostatný dětský pokoj. Společné spaní rodičů a dětí v jedné posteli – to je téma, které vyvolává vášnivé diskuze na nejrůznějších rodinných setkáních, sociálních sítích a rodičovských fórech. Jak ale vyplývá z průzkumu NMS Market Research pro Raiffeisen stavební spořitelnu, žádná revoluce se v tomto ohledu v českých domácnostech nekoná.

Napříč generacemi se osm z deseti dotázaných shodlo, že děti mají opustit lůžko rodičů nejpozději ve dvou letech. Nejvíce respondentů (33 %) odpovědělo, že by do vlastní postýlky ukládali už novorozence. „V případě úplně malých miminek se názor dnešních rodičů přeci jen trochu liší od starších respondentů. Mladí častěji počítají s tím, že po narození zůstane kojenec několik měsíců v manželské posteli. Ale žádné společné spaní celé rodiny třeba až do školního věku dětí se nekoná. To je spíše módní téma na debatu než většinový trend,“ říká Lenka Molnárová, tisková mluvčí Raiffeisen stavební spořitelny.
Naprostá shoda generací pak panuje v tom, kdy má mít dítě svůj vlastní pokoj. Poměrně málo rodičů (13 %) ho má připravený už od narození miminka. Většina (64 %) ho pak vybuduje do tří let věku. Můžeme to vysvětlit tím, že při narození dítěte mnoho rodičů ještě bydlí v nájmu, u rodičů nebo v jiném provizoriu. A na dětský pokoj dojde, až když si rodina pořídí vlastní bydlení.

„Nezapomínejte na to, že s tím, jak dítě roste, přijdou náklady třeba na nový nábytek, zejména těsně před nástupem do školy. Proto je dobré mít za tímto účelem něco naspořeno. To je i dobrý tip pro prarodiče: místo utrácení za drahé hračky, kterých miminko moc nepotřebuje, mu můžete raději spořit na krásný dětský pokoj. Třeba formou bezpečného stavebního spoření,“ uzavírá Lenka Molnárová.