Doby, kdy se fotografové při práci spoléhali výhradně na zrcadlovku, jsou už dávno pryč. Přibývá naopak těch, kteří podlehli vábení stále výkonnějších mobilních telefonů. Patří mezi ně také fotografové Jan Šibík a Daniela Matulová. Dvojice proto přijala odvážnou výzvu – strávila pouhých 10 tvůrčích dnů se smartphonem Huawei P20 Pro. Výsledkem je série 13 působivých fotografií, které jsou vystaveny v kavárně LeicaGallery Prague.

Je možné smartphonem Huawei P20 Pro nafotit, navíc v poměrně krátkém časovém úseku, natolik kvalitní fotky, aby mohly být vystaveny v prestižní galerii? Ukázalo se, že když se špičkového produktu ujme skvělý fotograf, tak ano. Důkazem je spojení aktuálního vlajkové lodi značky Huawei, modelu P20 Pro, s fotografy Janem Šibíkem a Danielou Matulovou.

Dvojice během 10 dnů vytvořila sérii 13 barevných i černobílých fotografií. Protože se fotografové specializují zejména na disciplínu označovanou jako street photo, jde především o snímky z pražských ulic, které rafinovaně sázejí na hru světla a stínů, barevné kontrasty, neobvyklé využití perspektivy nebo zachycení běžných situací z netradičních úhlů.

Mobil je dobré maskování, říká Jan Šibík
Výběr Jana Šibíka není náhodný. Významný fotoreportér, byť se nevzdává ani focení klasickým fotoaparátem, totiž patří mezi největší průkopníky mobilní fotografie v české žurnalistice. „Fotografování mobilem je nenápadné, lidé, které fotografujete, se vás nebojí a chovají se ve svém prostředí přirozeně. To je obrovská výhoda. Další výhodou je, že vás – pokud jím jste – nikdo nevnímá jako profesionála,” popisuje přednosti mobilní fotografie Šibík.

Nahodilá není ani volba prostoru pro vystavení snímků – vzhledem k úspěšné spolupráci mezi společnostmi Huawei a Leica nebylo rozhodování nijak složité. Fotografie proto díky tomuto spojení symbolicky zdobí kavárnu pražské LeicaGallery. Ostatně i Jan Šibík přiznal, že ho Huawei P20 Pro zaujal mimo jiné i proto, že jeho trojitý fotoaparát vznikl ve spolupráci s kultovní německou značkou Leica.

Jan i Daniela fotografický úkol pojali nejen jako test telefonu, ale také svých schopností: „Byla to velká výzva. I když se to laikovi může zdát snadné, vyzkoušet všechny možnosti mobilu a nafotografovat za pouhých 10 dnů 13 fotografií, za které se nemusíte stydět, ani když jsou vystaveny v kavárně LeicaGallery Prague, není žádná legrace,” popisuje fotograf.

Výsledná série snímků, která nese výstižný název 10 dnů s Huawei P20 Pro, bude v pražské LeicaGallery (Školská 28, Praha 1) k vidění do 27. srpna 2018.


O AUTORECH:

JAN ŠIBÍK (1963) podnikl na 250 reportážních cest do všech koutů světa. Dvacet let pracoval jako vedoucí fotooddělení a obrazový redaktor v časopise Reflex. Uspořádal desítky workshopů reportážní fotografie jak v České republice, tak v zahraničí. Získal nespočet fotografických cen. Byl členem poroty v řadě prestižních soutěží.

V soutěži Czech PressPhotoobdržel v různých kategoriích pět desítek ocenění, z toho dvakrát hlavní cenu. V roce 2004 získal ocenění v nejprestižnější fotografické soutěži WorldPressPhoto.

Jan Šibík je zároveň laureátem Ceny 1. června, kterou uděluje město Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jeho aktivity překračují hranice fotografie (tedy úzkého profesního zájmu) a poukazují ke společenské odpovědnosti člověka, jenž se pohybuje v problematických oblastech světa.

V roce 2000 tak zorganizoval humanitární akci Podejte ruce dětem ze Sierry Leone, během níž se podařilo vybrat pro postižené děti v této africké zemi přes milion korun. V roce 2005, uspořádal humanitární akci Chci ještě žít! na pomoc nemocným AIDS v ukrajinské Oděse. Obě sbírky přinesly výtěžek přesahující milion korun.

Jan Šibík dosud vydal čtyři souhrnné publikace svých fotografií: Kdyby všechny slzy světa (1997), Ďábel v nás (2001), Stories (2006) a Deset let (2017), jež mapuje Šibíkovu práci v období 2007-2016.

DANIELA MATULOVÁ (1989) fotografuje teprve 3 roky a s Janem Šibíkem spolupracuje na pořádání zahraničních workshopů po celém světě a dalších fotografických projektech. V posledních letech se věnovala zejména exodu uprchlíků směřujících z Asie a Afriky do Evropy.

Ústředním tématem její reportérské práce je dokumentární fotografie. Za svou krátkou, ale intenzivní kariéru fotografovala v desítkách zemí a ve spolupráci s Janem Šibíkem publikovala řadu reportáží v časopisu Reflex.