Nedávno jsme byli zklamaní z nové verze Carrie, která v podstat zničila původní koncept, třebaže se jej snažila zopakovat. Objevily se ohlasy, že některé klasiky by se neměly (znovu) točit, nicméně jsme našli celkem pět případů, kdy remake či další literární adaptace nejen že kvalit předchozí verze dosahuje, ale s přehledem je překonává.

Moucha (The Fly, 1986, r. David Cronenberg) vs. Moucha (The Fly, 1958, r. Kurt Neumann)
Své literární předloze věrná Moucha z roku 1958 spoléhala na osvědčený strach z neznámého (pátrání po okolnostech vědcovy smrti, jeho izolace před světem) a iracionálního(muž s muší hlavou a moucha s lidskou hlavou). David Cronenberg šel ve svém remaku z roku 1986 ještě dál. V příběhu vědce, jehož DNA spoutá teleportační zařízení s DNA mouchy, dal průchod své obvyklé posedlosti fyzickou a následně psychickou proměnou hrdiny. Podobně se v pozdějších Dějinách násilí proměnil psychopatický vrah, který žil tak dlouho v masce vzorného občana, až se jím nakonec stal. Nebo dívka v hororu Rabid, jež se po experimentální operaci poddala svým primitivním instinktům poté, co jí v podpaží narostl krvesajný penis. V Mouše je však přeměna nejvýraznější – čím více se z racionálního a plachého vědce stává monstrózní hmyz, tím více nad jeho rozumem vítězí nejzákladnější pudy (sexualita, agrese v zájmu vlastního přežití či zachování dominantního postavení). Výtečné masky, oceněné Oscarem, jsou už „pouze“ bezchybným dokreslením ke Cronenbergovu psychologickému sci-fi thrilleru.

Věc/Tvor (The Thing , 1982, r. John Carpenter) vs. Věc (The Thing from Another World, 1951, r. Christian Nyby, Howard Hawks)
Původní verze Cambellovy povídky Who Goes There?, realizovaná pod názvem The Thing From Another World, byla čistokrevným béčkovým sci-fi hororem let padesátých. Mimozemšťan, resp. herec v divném kostýmu, naháněl osazenstvo polární stanice a napadal nezodpovědné vědce do té doby, než ho dostal statečný příslušník ozbrojených sil. Carpenter naopak vsadil na mrazivou atmosféru, posílenou nejednoznačným a ne zrovna optimistickým závěrem. Navíc se také více přiblížil předloze, když nechal bytost z vesmíru přebírat podobu jiných organismů (což v padesátých letech nebylo s tehdejší úrovní triků možné realizovat). Výsledkem jeho práce je vynikající horor, mající své pevné místo ve zlatém fondu tohoto žánru.

Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice, 2005, r. Joe Wright) vs. Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice, 1995, r. Simon Langton)
Joe Wright rád volí slavné literární předlohy a naštěstí usiluje o inovativní zpracování. V roce 2005 se ujal jednoho z nejikoničtějších britských děl, dvacetkrát vyzkoušené Pýchy a předsudku a modernizoval a usiloval o realismus, povolil korzety, ale udržel tradici. Režisérova múza Keira Knightley je charizmatickou Elizabeth Bennetovou, jejíž otec je příslušník zchudlé gentry, jeho dům připomíná spíš statek, po kterém se prochází prase s akcentovanými genitáliemi (narážek na sex je víc), takže Bennetovic dívky nosí jednoduché plátěné šaty, zatímco bohatá Bingleyová vzdušné vyprsené empírové. Mizanscéna umně pracuje s živelnými prvky – světlem, symbolickým deštěm i větrem a všudypřítomným bahnem, které se po ulpění na Elizabethiných šatech stává terčem posměchu i obdivu zároveň. Pan Darcy není pyšný mrzout Colina Firtha z milované televizní adaptace (1995), ale nepochopený a křehký romantik. Nikdo neumře a největší láska z toho je. Pam!

Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 2004, r. Zack Snyder) vs. Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978, r. George A. Romero)
Zombie horor nemohl do nového tisíciletí vstoupit lépe. Režisér Zack Snyder se uvedl na scénu remakem Romerovy klasiky z roku 1978 a dodal jí přesně tu energii a nadsázku, kterou byste v podobně laděném filmu očekávali. Vykašlal se na interpretaci z původní verze, že komerce dělá z lidí nemrtvé, a nahradil ji adrenalinovou akcí, sprintujícími oživlými mrtvolami a hektolitry krve. Vznikl tak nesmírně zábavný, napínavý a vtipný kousek, navíc výborně natočený a dovedený k dokonalosti díky spoustě sofistikovaných detailů, skvělým maskám a roztomilému závěru, který příjemně zamrazí.