Česká hokejová reprezentace třetí rok po sobě nedokázala projít přes čtvrtfinále. I přesto, že na postu kouče nastala výrazná změna – „neúspěšný“ Hadamczik byl nahrazen velmi uznávaným Vladimírem Růžičkou. Věřilo se, že ten – stejně jako v roce 2005 dotáhne mužstvo daleko. Na tomto šampionátu jsme nedokázali porazit ani jednoho silného soupeře. Podlehli jsme výrazně 5:1 Kanadě, 3:4 Finsku a 3:1 teď bronzovému Švédsku. Kde se stala chyba?
Nepřijel dostatek posil z NHL?
Tento argument je pouhou výmluvou. Je pravda, že nám chyběly takové hvězdy jako Vokoun, Kaberle, Rozsíval, Hudler nebo Havlát, kteří buď neprošli výstupní lékařskou prohlídkou, odmítli z osobních důvodů, nebo ještě zůstali v play-off NHL. Ovšem s tímto se kalkulovat dopředu musí a ani jiné týmy na tom nebyly jinak – Rusku chyběl tolik opěvovaný Ovečkin a Malkin a stejně dokázali vyhrát titul. Švédsko postrádalo Lundqvista a získali bronz. Zde chyba není.
Netradiční metr rozhodčích?
Rozhodčí určitě pískali zvláštně. Nejmarkantnější to bylo v zápase s Finskem a ve čtvrtfinále se Švédskem. Ale ani tady si nic nenamlouvejme. Rozhodčí vylučovali také na druhé straně a nabídli nám dostatek přesilových her. Problém byl v tom, že jsme přesilovky neuměli využívat natolik, jak by se v takových utkáních hodilo – např. se Švédskem jsme nevyužili ani jednu.
Český hokej odchází ze světové špičky, ať se nám to líbí, nebo ne. Mladých talentů nepřibývá a staří hráči naopak pomalu odcházejí – až na Haška, ten teprve přichází. Nejednoho fanouška určitě trápí i to, že na MS 18 dostávají naše mužstva kotle od Švýcarů a Německa. Jestli to půjde tímto směrem dál, budeme rádi, pokud porazíme Lotyšsko a Norsko. Připadalo mi, že soupeři, se kterými jsme hráli, měli dobře přečtenou naši hru. Náš přechod do pásma, naše přesilovky a také strategii na oslabení. Naopak my jsme často tápali.
Rusko nám na šampionátu předvedlo, jak se hraje hokej. I bez Ovečkina, Malkina a v brance s Bryzgalovem dokázali ani jednou neprohrát. Dokázali využít evropského kombinačního stylu a zároveň také byli dostatečně důrazní a rychlí.
Útěchou nám může být, že Jágr, ačkoli nepatří již mezi nejmladší, je pořád mimořádně kvalitním hráčem. Ale ani on, byť stavěn do dvou formací, nedokáže zázraky. Čajánek, Eliáš a Hemský se také blýskli. Úspěšně debutoval Polák. Štěpánek se ukázal také v dobrém světle. Pokud chceme postoupit z prvních vyřazovacích bojů, budeme se muset zamyslet a před olympiádou zamakat, ale obávám se, že bude těžké dohnat takové týmy jako Rusko nebo Kanada. Nejdůležitějším krokem, který nás může možná vrátit mezi světovou špičku, je zlepšit práci s mládeží a dětmi.
