Prohibice obecně znamená zákaz, zamezení, zabránění. Většinou je ale význam tohoto slova spojován s alkoholem. Když se řekne prohibice, spoustě lidí se hned vybaví zákaz alkoholu, ať už absolutní anebo částečný. Prohibici zavádějí státy pro dobro svých obyvatel v domnění, že se tím sníží alkoholismus, kriminalita a další negativní jevy ve společnosti. Jak ale ukázala historie, opatření se míjí účinkem. Typickou ukázkou neúspěchu prohibice je ta nejznámější - americká.

Vše začalo těsně po první světové válce, kdy roste ve společnosti touha po zákazu alkoholu. Například Svaz křesťanských žen tvrdě proti jakékoli konzumaci alkoholu vystupoval a není se co divit, že v roce 1919 byl přijat Volsteadův zákon, který alkohol zcela zakazoval. Alkohol byl zničen nebo zabaven, palírny zavřeny. Výjimku dostala pouze ta zařízení, který produkovala alkohol pro lékařské účely. V Americe jste si tedy ve dvacátých letech nemohli legálně dopřát žádný nápoj, který by měl množství alkoholu vyšší než 0,5 procenta.

Jak se dalo čekat, stát si vzal větší sousto, než byl schopen pozřít. Namísto toho, aby kriminalita klesala, snižoval se počet osob ve vězení a místo posílení státní ekonomiky přišla tvrdá rána. Začaly vznikat organizované gangy, které kontrolovaly obchod s alkoholem a éra dvacátých a třicátých let je ve znamenení mafie - vzpomeňme na známého Al Capone. Prohibice končí v roce 1933, v době, kdy bylo v USA 3x více nelegálních barů než oficiálních v roce 1919.

USA ale nejsou jediným státem, který se o prohibici pokusil. Například ve Finsku, Norsku, Islandu i Švédsku je prodej alkohol kontrolován státem. Alkoholické nápoje se mohou prodávat pouze ve specializovaných prodejnách, které vlastní stát a navíc mají nepříliš vhodnou otevírací dobu. O vysokém zdanění alkoholu není třeba mluvit, to je snad běžnou věcí všude na světě.